KABÁT
je jediná tuzemská skupina, která si může dovolit uspořádat jednou za čas masivní
akci, jakou je Po čertech velkej koncert, a spoléhat na to, že se jí podaří
prostor pro víc než 70 000 lidí zaplnit. Tato monstrakce pro její fanoušky
představuje svátek a donutí je sjet se z všelijakých měst a vesnic.
Bylo to ovšem právě publikum, kdo byl hlavním problémem během vystoupení dánských D.A.D. Upřímně jsem se na ně těšil neméně jako na hlavní hvězdu. Jejich melodický oddechový rock s přesahy do country - kolikrát až záměrně parodované - dává najevo, z koho KABÁT ve své „pothrashové“ éře čerpal především. Přizvání D.A.D. na Vypich beru jako takové kabátovské doznání – Ano, odtud vycházíme. Odtud jsou (velmi znatelné) kořeny našich hitů, které si tu s námi budete dnes večer zpívat. KABÁTU se ale podařilo obohatit hudbu zasazenou do stylu D.A.D. o texty reflektující a satirující českou mentalitu. A tady je ten hlavní problém. DISNEYLAND předvedli zábavnou show plnou melodických chytlavých skladeb. Pódiové vystupování, showmanství, energie, image (zejména baskytaristovy extravagantní dvoustrunné basy, z nichž jedna byla dokonce uzpůsobená jako raketa), to vše bylo na jedničku. Jenže absence lehce zapamatovatelných českých textů a skladby u nás téměř neznámé narazily na zábranu tamějšího publika, jež skupině energii zrovna dvakrát nevracelo a jež nedokázalo DISNEYLAND přijmout tak, jak by si za svou performanci zasloužil. Důkazem toho budiž často pozorovaný nezájem a nespolupráce s frontmanem marně se pokoušejícím rozezpívat Vypich jednoduchými anglickými refrény. Dalším faktorem, který D.A.D. kazil show, byly zvukové výpadky (občas nebyla slyšet např. jedna z kytar nebo sbory).
Když začala show hlavní hvězdy, byla situace úplně jiná. Prostor se plně zaplnil nedočkavým několika desetitisícovým davem. Nebylo těžké jej strhnout. KABÁT ho měl na lopatkách už během intra, kdy se virbly armády bubeníků přesných jako stroje snoubily s namixovanými útržky „Úsměvu pana Lloyda“, kterým skupina koncert přirozeně také uvedla.
Jak jsem už poznamenal, publikum se nechalo strhnout již od první vteřiny, a tak nebyla nouze o to, co takové vystoupení nabízelo především – atmosféru. Lidé zpívali z plných plic, energii hochům na pódium vraceli po kýblech a ti si svůj večer užívali. Z KABÁTU jsou už dlouho ostřílení profíci a i po tolika letech je z nich znatelná radost z hraní. Přišla také nějaká ta překvapení („Králíci“ se suzafonem, Josef Vojtek s foukací harmonikou,…) a vychytávky, jakým byl například úvod do „Go Satane Go“. Uprostřed řeči, prostřednictvím níž chtěl Josef uvést další skladbu, nastal zničehonic blackout. Bodová světla se z vrchu pódia postupně za doprovodu mechanických zvuků začala rozsvěcovat směrem na jedno místo na obloze, aby se pak rozdělila do dvou pruhů, jež pak klesly do polohy kolmé k pódiu. Stage se rozzářila do ruda a KABÁT začal se svou ďábelskou mší.
Když jsme u překvapení, doufal jsem, že skupina opět zaskočí Vypich nějakou skladbou z thrashové éry (teď nepočítám „Máš to už za sebou“, která je pevnou součástí repertoáru kapely) jako o minulém Po čertech velkým koncertu s „Má jí motorovou“. Naivně jsem někde v duši choval naději, že by letos mohla jít ještě dál a vytáhnout nějaké vypalovačky z dema „Orgasmus“. Nějakou klasiku jako „Koleda, koleda“, „Za trest“ či „Spadla klec“. Bohužel marně.
Dramaturgie koncertu byla vystavěná tak, jak jsme u kapely zvyklí. To znamená počáteční valení pecek následované zvolněním v podobě odlehčenějších „sranda-songů“ (jak pravil Vojtek „anomálií“), kdy na pódiu nejsilněji vládne neformální, pohodová, uvolněná atmosféra. Na tuto část se pak naváže dalším valem a skončí se přídavky tvořené největšími hity kapely. Škoda, že letos nedostal tolik samostatného prostoru u mikrofonu Milan Špalek. „Ďábel a syn“ bohužel chyběla.
Vojtkova práce s publikem, klasická pódiová image jednotlivých členů (vždycky mě zajímalo, kolik Tomáš Krulich během jednoho koncertu vykouří cigaret), profesionalita, největší hity, nějaká ta překvapení, dvouhodinová pečlivě připravená show, pohodová atmosféra, vymodlené počasí (občas to opravdu vypadalo, že se spustí déšť, avšak mraky se naštěstí na poslední chvíli roztrhaly). KABÁT sázel během svého vystoupení na jistotu a naplnil většinu očekávání.
Dodatek: Lence „Lo“ Hrůzové se tímto omlouvám, jelikož jsem její vystoupení nestihl kvůli ztíženým dopravním podmínkám.
5/6