SEVEN DAYS´TILL THE END - Tahle hudba může odnést do vesmíru, kde nejsou žádný starosti a problémy

Na pódiu řádně energetický nářez post hardcoru. Na zemi úplně normální, milí a obětaví chlapci z Břeclavi, kdo by to byl do nich řekl…

Pánové, s vámi jsem se poprvé setkala na ostravském Majálesu, kde jste měli živý koncert. Toto studentské vítání jara se konalo v industriálních Vítkovicích; jak se vám na tomto netradičním místě hrálo? V Ostravě jste navíc hráli poprvé, jak se tady u nás cítíte?
EPS: Ostrava byla hodně dobrá. Možná se nebudu stydět říct, že nejlepší koncert, který jsme zatím odehráli. Aspoň co si pamatuju. Byla to víceméně hurá akce narychlo, a jak každý ví, takové jsou nejlepší. Publikum reagovalo naprosto neskutečně. I když nás většina z těch lidí viděla pravděpodobně poprvé. První řada málem rozbourala zábranu, která je dělila od pódia. Něco takového jsme ještě nezažili. A myslím, že se energie z publika přenesla i k nám na pódium a my jsme z toho opojení řádili jako o život. No a Vítkovický areál? Ten jsme si prošli vzápětí. To temně industriální prostředí je naprosto ideální na pořádání akcí. Všichni jsme si to tam nadšeně fotili a nepřestávali žasnout. Takže, jak je vidět, Ostravu jsme si maximálně užili a moc se těšíme, až tam zase zavítáme.

Musím uznat, že přestože váš žánr není úplně můj šálek kávy, tak jste mou pozornost připoutali k vaší stagi hned během prvních pár minut. Dodnes však nemohu přijít na to, co konkrétně mě tak zaujalo. Myslíte si, že byste mi s tímto mohli pomoci? Na co ve své hudbě nejvíce vsázíte?
Honza: Tady je to úplně jasné… Jsme prostě parta mladých, hezkých kluků, a proto na nás chodí holky… A kam chodí pěkné holky, chodí potom i kluci ne? A ono se to nahromadí (smích). Ne, popravdě, hudbu skládáme tak, aby na živo byla zábavná, dynamická a tak se to snažíme i doplnit vystupováním. Sami se necháme strhnout atmosférou a myslím, že právě to, že my se při hraní bavíme, se lidem líbí nejvíc.

Začali jste spolu fungovat kolem roku 2007. Od té doby byl název kapely několikrát pozměněn. Jak jste nakonec došli k tomu ,,pravému“?
Honza: Název je vždy oříšek. Je těžké vymyslet něco, co se lehce zapamatuje, nebylo už tisíckrát použito, a přesto si zachová nějaký význam. Naštěstí v té době asi byly v módě dlouhé názvy, takže s originalitou to bylo jednodušší. Zkrátka mě to tak napadlo a řekl jsem si, že budeme "sedmičky". 

Před dvěma lety jste odehráli svůj první koncert. Jak jste se tehdy, jakožto nováčci, na pódiu cítili a jak jste byli publikem přijati? Jakými dalšími změnami jste od té doby prošli?
Honza: První koncert si pamatuju jako dnes a asi si ho budu pamatovat navždy, byl to silný zážitek a přišlo se na nás podívat opravdu hodně lidí. Hráli jsme v domácí Břeclavi a bylo super pod podiem vidět kamarády, ale i neznámé tváře. Opravdu jsem se cítil jako doma a i přes nějaký ten nepovedený stage dive a nervozitu to dopadlo výborně. Myslím, že jsme se zapsali dobře.
Bohužel tím ale změny v sestavě neskončily. Odvedli jsme spolu velký kus práce a kluci velkým dílem pomohli zformovat tvář kapely. Za to jim patří moje velké díky. Ale jelikož já měl se skupinou vždy velké plány a moje nadšení nebylo sdílené všemi členy, muselo přijít nevyhnutelné. Dopadlo to až tak, že z původní sestavy jsem v kapele zůstal jen já. Na začátku tohoto roku jsme skupinu v podstatě rozjížděli znovu já a Marty coby nový bubeník. Rozhodli jsme se nepolevovat v úsilí a zkrátka pokračovat jakoby se nic nedělo. Nadšení nám vydrželo, netrvalo dlouho a objevil se Miky s basou a EPS s kytarou. A hrálo se dál v ještě zběsilejším tempu. 

Není to tak dávno, kdy jste také přišli s novým logem, které je opravdu povedené a hodně dobře propracované. Prozradíte, kdo je autorem a jakou technikou bylo vytvořeno?
Miky: Autorem loga ke klipu ,,Ligths go out“ je Michal Hladík, který pracuje pod svojí hlavičkou The Seven Blood Art. Technika je klasický "Nayseyer" alá Architects . Logo se nám natolik zalíbilo, že jsme se rozhodli jej dát i na merch, který je dostání na každém našem koncertu nebo na našem oficiálním e-shopu www.sdtte.bigcartel.com .

Nový singl ,,Lights Go Out“ je oproti ostatním písním melodičtější. Evokuje to ve mne takový ten pocit, kdy je člověk emocionálně na dně a z posledních sil chce křičet, přestože má knedlík v krku. Je tedy cítit mnohem více emocí. Je možné, že právě toto by mohlo být do budoucna směr, kterým se vydáte? Můžeme se těšit na něco obdobného nebo byste rádi naopak přitvrdili?
Honza: To je pro mě známka toho, že se nám singl povedl. Celé je to vlastně o bolesti z odloučení, ať už jakéhokoliv typu. Myslím, že kdo v životě prodělal někdy velkou ztrátu a byl úplně na dně, by se v textu našel a poznal. Když už na tom dně leží, hlouběji klesnout nemůže a už to jde jen nahoru, přesně tak to i zní v ,,Lights Go Out“. Tahle věta asi nejlíp vystihuje celou myšlenku.
Naše kroky do budoucna jsou momentálně naše nejžhavější téma. Chystáme toho hodně a styl, kterým jsme se s „Lights“ vydali, se nám líbí, ale nechceme usnout a určitě to zase posuneme někam dál. Samozřejmě budou energičtější kousky, ale i melodičtější. 
EPS: Ale úplně přitvrdit rozhodně ne. Spousta kapel prohlašuje něco jako „Yeah, nový materiál bude o hodně tvrdší, melodičtější a zároveň to bude hodně podobný naší rané tvorbě“. My už jsme si svoje tvrdé evil období užili do sytosti v mládí (i když někteří z nás jsou ještě stále mladí a zřejmě takoví zůstanou navždy). V současnosti prahneme po tvorbě hudby, která co nejlépe vyjádří naše negativní i pozitivní emoce a dodá nám i našim fanouškům ten pocit „Jo, to je ono! Tahle hudba mě může odnést někam do vesmíru, kde nejsou žádný starosti a problémy“.

Máte za sebou natáčení prvního videoklipu (,,Lights Go Out“), čímž se vám podařilo píseň svým sehraným vystupováním ještě více podpořit a dát jí tak větší váhu. Jak se vám natáčelo v přírodním prostředí mezi skalami?
Honza: Celkově náš natáčecí víkend byl jeden velký úlet. O kameru a střih se postaral Radim Věžník, coby zkušený, ostřílený fotograf/kameraman (zloděj duší). Na příběhovou část jsme si přizvali Geen z Coregirls.cz, se kterou jsme od té doby nerozluční kamarádi. V této sestavě bylo zaručeno, že se budou dít věci. A to jsme brzy poznali. Marty zjistil, že nepotřebuje boty, tak je u obchodního domu na parkovišti prostě zahodil a odjel bosky. V klipu potom hrál v mých skejtových. Já jsem poznal, že Monsterem pivo neotevřu, ale naopak a taky jsem zjistil, že zvládnu exnout děravou plechovku Monstera - kdo to dokáže a zdokumentuje to, má u mě další jako odměnu… Geen poznala moravskou hospodskou kulturu a místní zvyklosti. A druhý den nefalšovanou kocovinu při natáčení kapelní části. Naštěstí se zmohla na ovládání mlhovce. Atmosferické obláčky mezi našim hraním jsou její práce. Jelikož se počasí nechtělo umoudřit, poznali jsme silné letní pařáky a taky příjemné osvěžující deště, před kterými jsme schovávali jak sebe, tak veškeré vybavení. Naběhali jsme se dost. 
EPS:Původně jsme sice plánovali mnohem zajímavější místa na točení kapelní části klipu, ale nic z toho nevyšlo a tak jsme museli vzít zavděk lomem v Mikulově, který, pravda, není úplně nejoriginálnější místo k točení klipu. No snad příště. Ale i tak si myslíme, že ten lom nakonec vyšel moc pěkně.
Za zmínku stojí určitě i místo natáčení příběhové části. To proběhlo na statku rodiny Hrůzových v Perné pod Pálavou. Tohle místo si nás ihned získalo. Úplně se tam zastavil čas. Našli jsme si tam útulnou místnost se starou podlahou a lehce oprýskanými zdmi, sem tam nějaká ta pavučinka. Velkou většinu použitých rekvizit jsme našli přímo na statku. A když pak dorazil Radim Věžník (RATTLE BUCKET – pozn. editora) se svými světly a kouřem, vstoupit do místnosti bylo jako vstoupit přímo do děje klipu. U jedné emotivní scény jsme se na sebe s Majklem podívali a oba jsme měli mokrý oči.
Zážitků z natáčení je hrozně moc. Od „všechno přetavím“ Martyho, přes mou a Honzovu gay chvilku s kotětem až po návrat do dětství u skládání lega…

Přihlásili jste se do soutěže Mattoni Hvězda Internetu 2014 a rádi byste se dostali alespoň na nominaci. Kde se může veřejnost soutěže účastnit a proč by lidé měli hlasovat právě pro vás?
Honza: Přestože do budoucna budeme směřovat jinam, momentálně se snažíme oslovit hlavně českou Core scénu, protože jsme jediní zástupci tohoto stylu v letošním hlasování. Vsázíme i na podporu ostatních kapel, protože z toho můžou mít prospěch všichni. Hudba není soutěž, kde by si kapely přetahovaly posluchače mezi sebou. Je to právě naopak - když se člověk zaposlouchá do jedné skupiny a zalíbí se mu, bude vyhledávat další interprety podobného ražení.
Popravdě největší důvod, aby pro nás lidi hlasovali, je slib, že případnou výhru budeme přebírat nahatí. A zatím to hodláme dodržet.
Hlasování je jednoduché. Stačí najet na www.hvezdainternetu.cz, najít naši kapelu a hlasovat v duelu pro nás. Za každý hlas a sdílení budeme rádi!

Zaslechla jsem, že jste měli takový malý problém s pány policisty při tvorbě reklamy na akci v Břeclavi. Tak povídejte, o co šlo a kde se stala chyba…?
Honza: Jo, to byl zábavný večer. Marty byl po operaci zubu a já po tetování, ale jelikož nám hořel termín koncertu, který jsme pořádali v rámci tour francouzské kapely ALL THE SHELTERS, rozhodli jsme se i tak jít vylepovat plakáty na rušná místa v centru Břeclavi. Stihli jsme jich asi 20, než nás přišli pozdravit uniformovaní kolegové.  Ne zrovna moc přátelští abych pravdu řekl. Po chvíli napínání se k nim ještě přidali strážníci městské policie a připadali jsme si jako bychom kšeftovali s orgány. Naštěstí ani tvrdá ruka zákona neodolá naší dobré povaze a nakonec jsme se rozcházeli s úsměvem. A pokutou. Za to nám ale poradili jak si reklamu udělat příště.
Na policejní auto se prý taky nesmí nic lepit. Ptal jsem se.

Diskografie:
2013 EP We Are The Same

2014 Single Lights Go Out

Sestava:

Honza – vocals + kytara, EPS - kytara, Miky - baskytara , Marty – bicí

Web:

http://www.sdtte.com/

http://bandzone.cz/7daystilltheend