Mnoho tváří tuzemské scény
czechblade logo
Fresh Blood profily kapel
Edison

Art rockové setkání Nezvala a Spáleného

Vydáno: 14.01.2016 13:00 v sekci Publicistika - Ondřej Fischer

Na jazz rockovém albu „Edison“ z roku 1978 zhudebnil působivou předlohu z pera velikána české poezie jeden z nejvýjimečnější autorů naší populární hudby v uplynulém půlstoletí.


Adaptace jsou v umění odjakživa velmi rozšířeným fenoménem – na každém kroku narážíme na zfilmované knihy, zhudebněné komiksy či namalované opery. Ne tak často se ovšem podaří, aby byla adaptace se svou předlohou takzvaně kongeniální, nebo alespoň aby k ní ještě přidávala další výraznou uměleckou hodnotu a zvyšovala její původní účinek. Troufnu si tvrdit, že na jazz-rockovém albu „Edison“ z roku 1978, kde působivou předlohu z pera velikána české poezie zhudebnil jeden z nejvýjimečnější autorů naší populární hudby v uplynulém půlstoletí, se to skvěle podařilo.

Básnickou skladbu Edison napsal Vítězslav Nezval (na obrázku dole), umělec obdařený na jednu stranu často zpochybňovaným charakterem a na druhou stranu nezpochybnitelnou genialitou, v roce 1927. Ačkoli je na první pohled pojata jako nekritická oslava T.A. Edisona, což v naší době může působit neaktuálně a zidealizovaně (stejně jako Nezval samotný bývá i Edisonova osobnost dnes posuzována poněkud kontroverzně), pro své ostatní nadčasové kvality se stala od té doby klasickým dílem a evergreenem seznamů povinné četby.

Vykuk NezvalÚstředním tématem básně je v podstatě smysl života; ideál pracovitého a disciplinovaného Edisona, který díky své píli nakonec prospěl přelomovým vynálezem celému lidstvu, je zde stavěn jako příklad naplněné existence a kontrast k marnému a bezútěšnému bytí hazardního hráče. Velmi působivá je ovšem i forma, která vychází z Apollinairova pásma a soustavným řazením rozličných obrazů a asociací silně dráždí čtenářovu fantazii; tyto sekvence všelijak gradují a jsou prokládány opakujícími se refrény – už samo uspořádání tedy nese patrné stopy hudebnosti. Sám Nezval navíc o básni, obsahující pět zpěvů, kdysi poznamenal, že je „svou stavbou přísná sonáta“. A připočteme-li ještě výrazně zvukomalebné a rytmické jazykové prostředky, je nasnadě, že si Edison o zhudebnění přímo říkal.

Onen „zhudebnitel“, Jan Spálený, se nicméně narodil až patnáct let poté, co byla báseň napsána. Vystudoval na konzervatoři tubu a v mládí skládal například popové písně pro skupinu APOLLOBEAT, v níž zpíval jeho mladší bratr Petr. Mimo to působil v Supraphonu jako hudební režisér a partituru „Edisona“ původně vytvořil pouze sám sobě pro radost a z lásky k poezii, ke které má vztah dle vlastních slov „maniakální“. Štos notového papíru tak nečinně ležel Spálenému na skříni až do návštěvy producenta Hynka Žalčíka (na obrázku dole), jenž autora k nahrání materiálu přesvědčil.

Žalčík HynekTento muž, rovněž zaměstnanec Supraphonu, stál už na začátku 70. let u zrodu dvou zásadních alb československého tzv. progresivního rocku – bylo to „Město ER“ skupiny FRAMUS FIVE a legendární „Kuře v hodinkách“ skupiny FLAMENGO. Zejména s druhým jmenovaným má „Edison“ společné to, že jde o zhudebněnou poezii špičkového, a přitom režimem uznávaného básníka; texty „Kuřete v hodinkách“ napsal totiž Josef Kainar, předseda komunistického Svazu spisovatelů. Podobně též Vítězslav Nezval zastával po 2. světové válce řadu oficiálních funkcí, navíc tvořil ke konci života v duchu socialistického realismu a byl dlouholetým komunistou; snad i proto mohl „Edison“ (přestože bigbít a ještě k tomu intelektuální) roku 1978, v době tuhé normalizace, nakonec vyjít.

Janu Spálenému bylo tehdy třicet šest let a toto album bylo jeho sólovým debutem. Napsal jej už jako dospělý hudebník se zkušenostmi z různých žánrů a na nahrávce je to poznat. Zaujímá jedinečné místo v rámci jeho diskografie, neboť se stylově výrazně vymyká jeho ostatní tvorbě předtím i potom; zvuk a hudební jazyk „Edisona“ se příliš nepodobají ani jeho písním popovým (které napsal pro skupinu APOLLOBEAT nebo pro své sólové pop-bluesové album „Já se tě nevzdám“ z 80. let), ba ani jeho charakteristicky barevnému, česky znějícímu blues, které nyní hraje už třicet let se svou skupinou ASPM. Ještě několikrát pak Spálený zhudebňoval poezii (nejvýraznější je zpracování Poeova Havrana a Ogdenovy Balady o katovi, obojí z 90. let), nicméně už nikdy se nejednalo o počiny svou robustností s „Edisonem“ srovnatelné – je zkrátka naprosto svébytný.

Pestré instrumentaci vévodí zaprvé excentrické dechy sólisty Jiřího Stivína, které zásadní měrou přispívají k bohatému, fantazijnímu zvuku nahrávky, a zadruhé (možná trochu překvapivě) elektrické klávesy a syntezátory. Ty však nepůsobí v rámci „sedmdesátkového“ soundu nijak uměle či neorganicky, naopak; dokonce s sebou nesou coby výdobytky tehdejší moderní hudební techniky určitý symbolický přesah vzhledem k tématu samotné básně, napsané v duchu nadšení z pokroku. Rafinované a proměnlivé rytmy na celé desce udržují jazz-rockové bicí a tvrdá, melodicky členitá baskytara, občas se vynoří i kytara elektrická, zneklidňující housle či ostré staccato psacího stroje.

Edison - Zpěv III

Důležité je, že „Edisonovi“ se vyhnul typický nešvar nahrávek mnoha mladých art-rockových kapel, totiž hudební přebujelost, nekonzistentnost a neukázněný eklekticismus. Spálený díky svým zkušenostem a zdravému rozumu dokázal albu navzdory jeho velkoleposti a rozmanitosti dát tvar působící kompaktním a promyšleným dojmem. Především vkusně respektuje formální uspořádání básně a nechá se jím vést, důsledně pracuje s uvedenými motivy, ale přitom nápaditými instrumentačními a jinými obměnami podkresluje jednotlivé nálady, až nakonec dotáhne celou skladbu k perfektně vygradovanému finále. Vše tak drží pohromadě a beztak už nezvykle silné vyznění předlohy se v takto dobrém hudebním pojetí jen násobí a umocňuje.

Jan Spálený 70. létaAčkoli je Spálený coby zpěvák známý pro svůj odřený bluesový chraplák, na „Edisonovi“ ještě zpívá (podobně jako například Tom Waits na svých raných albech) čistým, vcelku zdravým a přesto osobitým hlasem. Zpěv však rozhodně není perfektní a uhlazený; často lze slyšet drobné nepřesnosti a témbrovou rozkolísanost, jeho projev je vzhledem k charakteru básně i hudby místy snad až příliš civilní, nicméně působí v důsledku také velmi lidsky a důvěryhodně.

Ještě je třeba zmínit, že se „Edison“ o dva roky později dočkal pokračování; další Nezvalovy básně, myšlenkově na „Edisona“ navazující, zhudebnil a nahrál opět Jan Spálený v podobném hudebním duchu, tentokrát se skupinou MAHAGON, pod názvem „Signál času“. Dnes vycházejí tyto dvě desky v reedicích většinou pohromadě – naposledy byly vydány Supraphonem na kompilaci k autorovým sedmdesátinám. Signál času nicméně v době svého vydání takové štěstí u režimu jako „Edison“ neměl: baskytarista Petr Klapka, jenž na nahrávce působil i v roli kapelníka, totiž záhy emigroval do USA a celý náklad desky byl následně stažen z prodeje.

Edison obalVzato kolem a kolem, album „Edison“ (i jeho pokračování) rozhodně stojí za to dodnes pozorně a opakovaně poslouchat – zejména pro jeho hloubku, krásu a nadčasovou kvalitu, a také jako příklad tuzemské umělecky komplexní tvorby světové úrovně, která i v šedivých dobách měla díky lidem jako producent Hynek Žalčík šanci prosvítat.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Brněnští REGON představili novou sestavu, se kterou připravují nové album Brněnští REGON představili novou sestavu, se kterou připravují nové album
Vydáno: 08.08.2020 v sekci Aktuality
Brněnská heavymetalová legenda REGON se musela začátkem tohoto roku opět potýkat s kapelním obsazením, když ji opustili hned dva původní členové – bratři Jiří a Pavel Štěpánkovi. To se ale podařilo zdárně vyřešit, a... číst dále
Festival hlásajúci návrat k rock/metalovej tradícií v Martine ohlásil hlavnú hviezdu Festival hlásajúci návrat k rock/metalovej tradícií v Martine ohlásil hlavnú hviezdu
Vydáno: 07.08.2020 v sekci Aktuality
Mesto Martin má dlhoročnú hudobnú tradíciu v modernej pop-music. Spomeňme len kapely ktoré sa tu sformovali, cvičili, obrusovali svoje hrany a zvýrazňovali svoje inštrumentálne umenie – napr. TEAM, HORSKÁ CHATA, HOMO SAPIENS a in... číst dále
Za Spark! Za Spark!
Vydáno: 29.05.2020 v sekci Aktuality
Koronavirus zasáhl do chodu Sparku více než jsme mysleli a chtěli. Situace není jednoduchá a my jsme museli přijmout opatření, abychom zachovali časopis v jeho stávající podobě. Mimořádně tedy uveřejňujeme úvodník šéfredaktora... číst dále
Je dobojováno! Vítězem Spark Fresh Blood 2019 je PURNAMA Je dobojováno! Vítězem Spark Fresh Blood 2019 je PURNAMA
Vydáno: 22.01.2020 v sekci Fresh Blood
Šestý ročník Spark Fresh Blood zná svého vítěze, je jím turnovská death/blacková smečka PURNAMA. V těsném závěsu za ní skončili tachovští NEUROTIC MACHINERY a táborští ENDLESS DRAIN. Všechny tři kapely však odvedly... číst dále
MASTER'S HAMMER míří do Jižní Ameriky MASTER'S HAMMER míří do Jižní Ameriky
Vydáno: 27.04.2018 v sekci Aktuality
Poptávka po vystoupení českých spiklenců ďábla utěšeně roste. Po loňské comebacku už stačili projet velký kus Evropy, což vzbudilo ještě větší pozornost zbytku světa. Štorm a jeho černá kohorta nově míří na jih... číst dále