Citlivý a nepodbízivý pop Barbory Polákové

Vydáno: 18.01.2016 13:00 - Ondřej Fischer

Písňová tvorba Barbory Polákové upoutává díky internetu pozornost už několik let, a tak není vydání jejího sólového alba ničím zvlášť překvapivým. Samotný jeho obsah nicméně už poněkud překvapivý je.

Barbora Poláková








BARBORA POLÁKOVÁ

Barbora Poláková

SUPRAPHON – 35:39

Pop ČR

Písňová tvorba Barbory Polákové upoutává díky internetu pozornost už několik let, a tak není vydání jejího sólového alba ničím zvlášť překvapivým. Samotný jeho obsah nicméně už poněkud překvapivý je. Zřejmě nejznámější hereččin šlágr "Kráva" byl rázu spíše humorného, stejně jako třeba píseň "Nevinná" ze hry "Blonďatá bestie", což by mohlo svádět k očekávání nahrávky lehké na poslech, plné legračních textů a divadelní komiky pěveckého projevu. Skutečnost je naštěstí úplně jiná; eponymní debut Polákové je poměrně vážný, mnohdy intimní, sympaticky upřímný a především nepovrchní.

Barbora Poláková - "Kráva"


Je nutno zdůraznit, že se jedná o autorské album písničkářky, nikoli zpěvačky, jak by mohla napovídat fotografie na obalu. Barbora Poláková nevyniká oslnivou technikou zpěvu, výjimečnou barvou hlasu ani podmanivými výrazovými prostředky – deska je odzpívaná "jen" čistě a příjemně, což je na druhou stranu v dnešní době i tak poměrně mnoho. Rovněž se nedočkáme klenutých, pod kůži se vrývajících melodií; kromě výše zmíněné "Krávy" a "Nafrněné", z nichž už se hity staly, není ve většině písní na první poslech měřitelná tajemná veličina "hitový potenciál", ba dokonce ani obyčejná vlezlost. Hudební stránku alba ovšem významně ozvláštňuje moderní zvuk vtisknutý mu producentem Muchowem, elektronicky chladný, a přesto dost barevný. Povedená jsou zejména aranžmá: plná detailů, instrumentačně bohatá, pěkně využívající klávesové a hlavně dechové nástroje; ty například v písni "Ego" vytvářejí hrozivý, téměř metalový dojem, jinde naopak dodávají něžnost (klarinet v "Ona") či kyslík ("Kráva").

 

Barbora Poláková - "Nafrněná"


Rozumí se ovšem samosebou, že hudební pojetí – ač řemeslně zdařilé – zde stojí až na druhém místě za texty. Album se otevírá v duchu poněkud moralizujícím, což velmi často implikuje otravnost a nevkusnost. Pesimistická "Generace" to ustojí díky neotřelým a působivým obratům (jsme křehká generace/nepíšem s tužkou v ruce), "Nafrněná" díky lehkosti a nadhledu. Po nich však, jako mávnutím hůlky dramaturga zběhlého v práci s kontrastem, přichází nečekaně křehký šanson "Ona" s klavírním doprovodem a nahořklým textem. I výrazově to Polákové v této jemnocitlivé, mezzopianové poloze sluší asi nejvíce. 

Barbora Poláková

Následují dvě písničky z partnerského života "Krosna" a "Ráda" – obě jednoduchoučké, ale upřímné a sympatické –, mezi něž je vložena těhotenská miniatura "Milo", založená bohužel na velmi ohraném heartbeat efektu. Další trojice písní, "Ego," "Kdo je tady víc" a "Hlava", se pro změnu zaobírá psychologickým sebezpytováním, tedy opět ve velmi osobním duchu, ale mírně složitěji a "umělečtěji" v textu i hudbě.

Na textech Polákové je milé, že nesklouzávají ke slovním exhibicím a samoúčelným slovním hříčkám. Jsou poetické tak akorát přiměřeně, snad kromě pár výletů za hranici srozumitelnosti (těžko říct, jak to vypadá, když se "v někom připozdívá"), vtip v nich bývá použit vkusně a neokázale. Závěrečná, čtyři roky stará "Kráva" je spíše oddechovým bonusem k albu s už tak dost krátkou stopáží (nepovažujeme-li "Milo" za plnohodnotnou píseň, jsme na necelé půlhodině nového materiálu), ale vlastně se na něj ani moc nehodí; mezi všemi písněmi je opravdu jediná, která vyvolává smích. Jinak je album posmutnělé, citlivé, veskrze nevhodné pro běžného popového posluchače, ale možná o to cennější. A především je uděláno s rozmyslem a kvalitně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY


© 2000-2019, SMILE MUSIC s.r.o. ISSN xxxx-xxxx

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu SMILE MUSIC s.r.o. zakázáno.
Přepnout na klasické zobrazení