IMMER – Tears Of Blood

Vydáno: 01.09.2019 00:00 - Czech Blade

VLASTNÍ NÁKLAD, death metal - 50:42
IMMER_cdŘíká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. A přesně tohle rčení dokonale sedí na českotěšínské IMMER, kteří před nedávnem vypustili do světa svůj čtvrtý řadový počin "Tears Of Blood". Tahle deathmetalová úderka na to jde trochu podobně jako AC/DC. Drží se svého těžkotonážního stylu zuby nehty, a stejně to pořád, jako v případě jejich australských kolegů, dobře funguje. A když to dobře funguje i u fanoušků, není třeba vymýšlet nějaká extrémní vývojová salta.

Při pohledu na předchozí alba je jasně vidět, že IMMER ctí určitá pravidla, kterým podléhá i aktuální nahrávka. Patřičně našlapaný a brutální deathový sound je opět dílem Martina 'Prcka' Roženka a jeho jablunkovského GM Recording Studia. Všechna alba se vejdou do stopáže 50–54 minut s počtem skladeb 12–14 (letos zlatý střed 13) a na všech se podílela ústřední dvojice Tomáš 'Sikes' Sikora (zpěv, baskytara) a Ivo 'Šušo' Řezáč (kytara). Jednou z novinek je ale skutečnost, že už na druhém albu po sobě se na bubenickou stoličku posadil Petr 'Špendlik' Czendlik – momentálně také klávesista havířovských Solar System, dříve bubeník OLD, Koka, Orchidea ad. –, a také fakt, že tentokrát si kapela dopřála trošku větší studiovou pauzu (šest let) než v předchozích případech.

To je tedy jen pár faktů na úvod, ale teď už k samotné desce. Jak už jsem naznačil, zvuk je opět pěkně zabijácký a přitom perfektně čitelný, na což jsou fans ostatně taky zvyklí. Dokonale to podtrhuje tu energii a sílu parního válce, který srovná se zemí vše, co mu bude stát v cestě. Hned úvodní "Puppeteers" je právě taková typicky rychlá death'n'rollová vypalovačka s valivější mezihrou, abyste měli i prostor k tomu vyhrabat se ze sutin právě zříceného domu, pokud jste dali volume příliš doprava. Hodně dobře ovšem devastují sluchovody i těžkotonážnější momenty. Třeba ústřední riff v "Hatred" budete po chvíli 'nenávidět', protože ho z hlavy jen těžko dostanete. Možná pomůže úderný "Tomahawk", který vám přesným úderem určitě hlavu otevře. V podobném duchu se víceméně odehrává i zbytek desky.

IMMER mají ale ve zvyku na svých nahrávkách schválně 'znásilnit' nějaký styl nebo přímo určitou kapelu, a zde se tak děje hned ve dvou případech. Nejprve v "Metal Rendezvous", ze které čpí prvky starých Accept, jako třeba hitovka "Up To The Limit". Letmý dotek Accept lze slyšet i v závěrečné "Extiction". Je to zkrátka takové 'milostné setkání' s metalovou minulostí a ke kapele tyhle kulišárny prostě patří. Ve druhé s názvem "Black Fire" si vzali na paškál dokonce zmiňované AC/DC i s náznakem kytarové vyhrávky z "Thunderstruck". V tomhle tedy opět nezklamali a funguje to jako takové odlehčení proti jinak vážným a drsným tématům, která se v textech objevují. I angličtinou neoplývající posluchači se mohou začíst (v bookletu) do přeložených textů. Anglické verze lze pak dohledat na oficiálním kapelním webu. Zjednodušeně řečeno, texty jsou o lidské hlouposti, protože to, co se děje či dělo v minulosti, nad tím zůstává rozum stát.

Co se ale děje v Českém Těšíně, to je naprosto v pořádku. IMMER to i napočtvrté zvládli, přestože vůbec nevybočují ze svých vyjetých kolejí. Některé kapely to takhle prostě mají a funguje to. Bylo by třeba holé šílenství chtít po několikrát zmiňovaných AC/DC, aby hráli například thrash metal. Stejně tak to platí i pro IMMER a já osobně s tím nemám problém. Tohle je prostě fajn muzika, která nepotřebuje zbytečné kosmetické úpravy.

Facebook RAiN
Autor: Jiří Olszar
Původně zveřejněno na ROCKSHOCK


DOPORUČENÉ ČLÁNKY


© 2000-2019, SMILE MUSIC s.r.o. ISSN xxxx-xxxx

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu SMILE MUSIC s.r.o. zakázáno.
Přepnout na klasické zobrazení