Za PETER PAN COMPLEX stojí zajímavý příběh. Frontman Jordan Haj žil léta v Izraeli, což v jeho nejen hudebním vývoji představuje velmi významnou kapitolu. Momentálně má kapela venku první dlouhohrající eponymní album, které produkoval producent Michael Rendall (podílel se i na poslední desce PINK FLOYD „The Endless River“) a jak je vidno, okolnosti jí jsou nakloněny tak, aby zaujala i v zahraničí.
Když vznikal akustický projekt FATEFUL REVOLUTION – vlastně úplný počátek PETER PAN COMPLEX - žil jsi ještě v Izraeli. Jak se stalo, že hudebník z Izraele začal spolupracovat s českými muzikanty?
Hudebník z Izraele je velice silný výraz pro to málo, co jsem v té době měl v hudbě za sebou. Narodil jsem se v Praze izraelskému otci a české matce a vyrůstal jsem s nimi do svých necelých deseti let v Karlových Varech. Pak jsme se na tatínkův popud odstěhovali do jeho domoviny, která se na dalších deset let stala i mou. V devatenácti jsem se po maturitě rozhodl, že v Izraeli žít nechci, že budu studovat herectví a že zkusím žít v Praze. Tehdy jsem hrál na kytaru asi čtvrtým rokem a můj bratranec Givinar (spoluzakladatel PPC) taky. Nastěhoval jsem se k němu do jednopokojového bytu nad garáží a začali jsme si hrát věci, co jsem složil v Izraeli a on v Čechách a následně jsme z nich začali skládat první společné písně.
Jak vlastně vypadá izraelská alternativně rocková hudební scéna? Je v Izraeli hodně alternative rockových kapel a je tam o tuto hudbu zájem?
Izrael je společensky, jak jistě víte, velice komplikovaná země a navíc, ať už je to zrovna ve světových médiích či ne, je vlastně neustále v mnohonásobném válečném stavu. Ten izraelsko-palestinský je opravdu jen jeden ze sporů, které tvoří izraelskou realitu. A ač to zní trochu morbidně, tak pro umění jako takové je taková zem nejlepší rodnou půdou. Izraelští tvůrci ve všech odvětvích umění mají nutkavou potřebu vyjádřit svá stanoviska a názory a reflektovat dění kolem nich. Izraelské publikum je na to zvyklé a tudíž i náročné na postoj toho či onoho umělce… Je to taková vzájemná výměna, která burcuje k neustálému bilancování a aktivitě na obou stranách kulturní rovnice. To izraelské publikum opravdu ani v alternativě ani v mainstreamu nezajímají moc interpreti, co si o věcech myslí: ,,Nevím, mě je to jedno” nebo jen dělají hudbu, jež nevadí ale ani nezaujme. To, co teď říkám, je spíš o osobnostech a textech, ale podobně to je i v hudbě jako takové. Když si člověk pustí jakékoliv rádio v Izraeli, tak mezi dvěma popovými skladbami zahraje vždy jedna tuzemská často velice experimentální novinka a jedna píseň třeba od KING CRIMSON. To vytváří nekonečnou barvitost žánrů. Publikum pak daleko lépe chápe a přijímá tvrdší a alternativnější postupy současných kapel, protože je zvyklé jak na písničkáře, tak na progresivní rock šedesátých let a je vycvičené k veliké otevřenosti. To je asi hlavní problém v Čechách, kde tohle strašně rádia zanedbávají a kapely se pořád musí snažit přizpůsobovat jakési nicneříkající průměrnosti. Třeba skupina KRYŠTOF byla kdysi schopná složit a zprodukovat neuvěřitelně nádhernou, posluchačsky přístupnou ale postupy velice experimentální písně jako „Jízda v protisměru“ apod. To byl přesně ten “izraelský" moment, kdy byla populární kapela pro publikum velikým přínosem právě v otevírání hudebních a textařských obzorů a dnes je pro mě těžké rozpoznat je v rádiu od kapely SLZA nebo dalších pěti skupin.
Co tě nakonec přimělo se z Izraele odstěhovat?
Jsem velice specifický případ Izraelce, který je velmi vzácný a je pro život v Izraeli vlastně nevhodný. Můj otec byl izraelský Arab a já jakožto jeho potomek bych logicky měl patřit do arabsko-izraelské komunity, chodit do arabské školy, mít arabské přátelé a žít arabský scénář izraelského života. Ale - a tam začíná ten konflikt - můj otec byl arabský ateista, svým chováním a kulturou evropštější než má Evropan. Odstěhoval se z Izraele ve svých osmnácti a následně vystudoval medicínu a pracoval v Čechách dvacet let. Když jsme se v mých deseti nastěhovali do Izraele, bylo pro něj nemyslitelné dát svého zženštělého, umělecky založeného syna do arabského, konzervativního a vždy nábožensky založeného školství. Židovská většinová společnost je oproti arabské daleko otevřenější a pochopitelně velice evropsko-americká. A tak jsem byl dán do židovských škol, naučil jsem se perfektně hebrejsky, udělal si židovské kamarády a patřil do židovské kulturně společenské komunity. A jak jsem rostl, tak se ze mě postupně stával hrozně těžce zařaditelný občan. Arab, co moc neumí arabsky, zato mluví plynně hebrejsky, má dlouhé vlasy, poslouchá hebrejskou hudbu, ale do armády, kam všichni musí, se mu nechce, protože přece nebude střílet na Araby ve jménu sionismu ve válce, se kterou mají často morální problém i židi samotní. Má izraelskou občanku, ale nemůže se v Izraeli například oženit, protože státní sňatek neexistuje. Žid není, takže ho rabín neoddá a od šejcha se oddat nenechá, protože před Mohamedem nemá co odpřísáhnout, jelikož v něj nevěří. Nemohl jsem se začlenit mezi Araby a nemohl jsem se začlenit do židovského dospělého života a navíc jsem fakt miloval Lennona a všechno mě odrazovalo od představ šťastné budoucnosti v tolik nenávistné izraelské realitě, a tak jsem se rozhodl, že zkusím pro své mládí bezstarostnou Prahu, kde nebudou například moje milostné vztahy trvat jen do setkání s rodiči.
Jak moc velký vliv mají tvé zkušenosti s Izraelem na hudbu PETER PAN COMPLEX?
Asi na každého muzikanta mají nekonečný vliv věci, které poslouchal v pubertě, když hudbu objevoval a kdy se po vzoru někoho začal učit hrát a skládat. Já vyrůstal tam, tudíž je ten vliv asi neodpáratelný a jsem za něj rád. Dodnes aktivně vyhledávám, co se děje v Izraeli nového a hledám inspiraci tam.
Vaše první EP „Unholy“ produkoval Boris Carloff, hvězda tuzemské alternativní scény. Jak k této spolupráci došlo?
Hledali jsme tehdy někoho, kdo by nám pomohl definovat zvuk naší kapely, jelikož žádný neexistoval a my si ten, co jsme teoreticky chtěli, mohli jen představovat z toho, co jsme nahrávali na mobily ve zkušebně. Neměli jsme žádné zkušenosti s nahráváním. Do studia jsme za Borisem přišli s repertoárem, o kterém jsme netušili, jak by mohl znít a on nám s tím tehdy dost pomohl.
Zásadní zlom nastal se singlem „Wolfskin“. Ten produkoval Michael Rendall, který už v tu dobu měl za sebou práci s KILLING JOKE. Jak došlo k tomuto střetnutí?
Chtěli jste v první řadě vy, aby váš singl produkoval Michael nebo si naopak všiml on vás? „Wolfskin“ vznikl vlastně velice krátce po nahrání prvního EP a byl to především zlom ve skládání a ve způsobu jak kapelu pojmout. Čerstvě se k nám v té době přidal náš kamarád z dětství Zdeněk Lichnovský (DOGSBADIES, BLACK SHEEP BOY). S jeho příchodem přišla do kapely nová svěží a hlavně trochu jiná energie. A že jí má na rozdávání. Navíc je to taky zpěvák a dalo se najednou skládat pro více hlasů. Dá se zpětně říct, že příchod nového člena nás popohnal k dalšímu skládání. Když jsme „Wolfskin“ složili, cítili jsme, že by si zasloužilo zase trochu jiný zvuk než EP a začali jsme se poptávat našich přátel, jestli neznají někoho, kdo by tomu mohl dát to, co by to potřebovalo. Adam Vopička v té době zrovna nahrál s PROSTITUTES desku, na které spolupracoval Michael Rendall a doporučil nám ho. Poslali jsme producentovi nahrávku a byli jsme úplně v šoku z jeho kreativního přístupu. Tehdy jsme začali trochu doufat, že až budeme mít dost písní na desku, tak si Michaela budeme moct z Londýna přivézt do Prahy.
2013 - Wolfskin (singl)
2015 - Peter Pan Complex https://www.facebook.com/peterpancpx
http://bandzone.cz/peterpancomplex
PETER PAN COMPLEX – Se spřízněnými silami
