Jazz, swing, punk, rock, pop, metal, šanson, folk, underground. To není nahodilý výčet žánrů, ale zvukový guláš, ze kterého pražská parta OBYVATELÉ CIHLOVÉHO DOMU uvařila svůj hudebně těžce nekorektní debut, kde se v jedné skladbě potkává decentní klavír s překotně punkovým rytmem. Na to, o jak posluchačsky náročný poslech jde, se toho kapela s dohlížejícím producentem Tomášem Vtípilem rozhodně nebála a nabídla téměř tři čtvrtě hodiny své neučesané tvorby. Hned úvodní píseň "Romantik" otevře stavidla představivosti, co vše lze v rámci šesti minut nabídnout. Zpěvačka a textařka Andrea Steinbauer je navíc ve svém projevu skutečně živelným zvířetem a nebojí se jít za hranu běžných vokálních kreací. V určitých výrazových projevech připomene osobitého Petra Vášu z TY SYČÁCI. Ve stejném duchu je i zbytek kolekce, kterou sama kapela označuje jako devět jezdců apokalypsy. Cílem bylo zřejmě najít cestu, kudy se nikdo předtím nevydal. K tomu, aby byla neurotická produkce do budoucna obdivuhodná, je poteba nalézt určitý kompromis mezi originalitou a vstřícnější hudební estetikou. Přirozenou reakcí člověka je totiž hledání jakékoliv známky řádu v nabídnutém chaosu. V případě téhle prvotiny to dá zatraceně zabrat.Ondřej Hricko