Rodová rozmanitost

Autor fotografie: Jacek Karczmarczyk 

Všimli jste si někdy toho, jak lidi kolem vás vypadají? Vím, že to zní jako hodně trapné téma pro hudební webzine, ale myslím si, že určitá stylová skupina má vždycky vlastní "klanové znaky" nebo rozdělení společnosti, takže jsme vlastně pořád u stejného tématu.

Každá skupina lidí (nebo většina), která poslouchá nějakou konkrétní hudbu má tendence dávat své sympatie k hudebnímu žánru i jinak, než poslechem. Máme tendenci vyjádřit se veřejně, oblečením. Já mám ráda styl, líbí se mi, když člověk dokáže svým oblečením a svými věcmi dávat najevo, jaký je. Je pak jednodušší najít "svou rasu" a nalézt společné téma s jinými lidmi.

Na druhou stranu se někteří snaží do takovéto skupiny nenápadně propašovat a být její součástí, protože nenašli své místo a hledají se. To bývají buď pozéři, nebo lidi, které nikdo nikde nechce anebo teenageři. I já byla takový puberťák. Nakonec jsem ale vlastně zůstala u metalu, ve kterém jsem se sice hledala dlouho, ale opravdu našla.

V takové společnosti se objevují vůbec různé typy lidí. Někteří jsou obdivuhodní svou extravagancí a vnitřní svobodou, někteří jsou prostě tak, jak se cítí pohodlně, někteří se snaží být na sílu stylovými. A zrovna tyhle typy lidí jsou opravdu někdy nepochopitelní. Nemám například nic proti korzetům, přesto si myslím, že existuje určitá maximální velikost ženy, na které to vypadá dobře, nemám nic proti černým nehtům a podmalovaným očím, ale někdy se divím, že se mě babička ptá, jestli ti metalisti nemají mor. Líbí se mi folk metal, ale nechápu pohled na zarostlé divoženky.

Tak, či onak, je zajímavé sledovat nejen vzhled lidí, ale i jejich povahu. Například mezi metalisty (mezi kterými se pohybuji nejčastěji) se vyskytuje spousta různých druhů. Třeba typičtí "Nightwišáci", kteří mají většinou dlouhé vlasy, vousy alá Holopainen, ve většině případů tričko NIGHTWISH nebo podobné kapely, začínají se učit finsky, nekouří a milují ženy v korzetu. Dalším druhem jsou "Dinosauři", většinou starší . . lidé středního věku, kteří nedají dopustit na původní kapely, milují džínsky a nosí triko Železné panny. Existuje i skupina lidí, kteří mají svých deset oblíbených kapel, nebo jeden žánr a absolutně neuznávají nic jiného, nebo ti, co poslouchají žánry skoro všechny a přeskakují mezi popem a hard rockem. A tak bych vlastně mohla pokračovat do nekonečna . . .

Další, co dělí hudební společnost (z mého subjektivního a zaujatého pohledu), je způsob, jakým hudba ovlivňuje jejich život. Většina z nich jsou zarytí fanoušci kapel, kteří umí své hrdiny podpořit, poslouchají je a zpříjemňují si tím život. Pak jsou tací, kterým to nestačí a mají potřebu být na pozici toho umělce. A opravdu se to několika šťastným podaří, když najdou tu správnou cestu. No a nesmí chybět ani takoví, kteří ví všechno, všemu rozumí, umí dokonale poradit a sami by to zvládli líp.

Abych se nějak pokusila zachránit myšlenku článku, každý jsme nějaký. Někdy je to divné, otravné a nepochopitelné, ale kdyby to tak nebylo, tak by tu byla neskutečná nuda, jsem ráda, že je to tak pestré.

Přeji hezký začátek jara :)