Undergroundový svátek: Vzpomínka na Magora Jirouse - Magorovo Vydří v Arše - Praha, divadlo Archa - 8.11. 2014

Foto: Daniel Sloboda

Kompletní fotoreport z akce naleznete zde.

Účinkující:
NEVIDIM, ŠPINAVÝ NÁDOBÍ, POD ČERNÝ VRCH, J. J. Neduha, THE HEVER AND VAZELÍNA BAND, Záviš, Dáša Vokatá a Oldřich Kaiser, DG 307, SVATOPLUK  

Hudební stánek Guerilla Records, knižní stánek vydavatelství Maťa, výstava obrazů Davida Bartoně, tapetáží z Jirousových textů mnohostranného umělce Libora Krejcara, fotografií z Jirousova pohřbu od Vladimíra Sabo a ukázka fotografického cyklu „Z Oázy do Vydří a zpět“ Mirka Vránka a Jiřího Valenty... Tím vším byli 8. listopadu přivítáni návštěvníci „Magorova Vydří v Arše“, kteří si přišli téměř na den přesně tři roky po jeho úmrtí zavzpomínat na Ivana Martina Jirouse. Ten by se letos dožil sedmdesáti let.

Celý večer začal opravdovým undergroundem. Uskupení NEVIDIM jako by bylo zařazeno na začátek proto, aby vyhnalo všechny návštěvníky, kteří se zde ocitli omylem, byli-li tací. Když později frontman ŠPINAVÝHO NÁDOBÍ prohlásil, že jeho kapela opravdu nikdy nezkouší, rozhodně to bylo méně uvěřitelné, než představa, že ve skutečnosti to tak je právě u NEVIDIM. Zpěvák s na hrudi namalovaným kosočtvercem znázorňovaným orgánem, „bubeník“ hrající na valchu tak, že valchou mlátí o zem, dokud se nerozpadne, akordeonista s plnovousem, okem na čele a slušivými lesklými krátkými šatičkami... NEVIDIM tak nadchli jen toho, koho nadchnout měli. Zdravé jádro undergroundu.

Po nich nastoupili POD ČERNÝ VRCH. Housle bohužel marodily, svůj repertoár tedy předvedli pouze s bicími, basou a zdvojenými klávesami. Kapela najednou získala úplně jinou atmosféru. Mnohem více ponurou a temnější. Těžko říct, jestli jí to zní lépe se smyčci nebo bez...

Následující ŠPINAVÝ NÁDOBÍ to pak v Arše pořádně zbouralo. Jejich frontman Jiří Kříž zvaný Křižák, na první pohled celkem slušně vypadající postarší člověk s cigárem v jedné ruce, pivem v druhé a slovem „vole“ neustále v ústech, na sebe dokázal strhnout pozornost i přesto, že když kapela hrála s obrovským nasazením ten největší nářez, jaký ze sebe dostala, on většinu času jen otráveně seděl na kraji pódia a s ironickým výrazem kouřil, pil... A při tom všem, navíc s kapelou LINKIN PARK na triku, byl opravdu neskutečný. Je pro mě záhadou, proč je ŠPINAVÝ NÁDOBÍ, existující s pauzami takřka od roku 1975, tak málo známé...

Pak přišel zlom. Po nejtvrdší kapele, jaká ten večer zahrála, zahájila folkovou část večera legenda české alternativy,  J. J. Neduha, aby spolu s violoncellistou Josefem Klíčem zahrál v komornější úpravě své texty, některé ještě z dob EXTEMPORE. Nutno říct, že občas zněla Neduhova poetika s aranží tvořenou jemnými akordy akustické kytary a vyhrávkami violoncella spíše jako pěkná satira, než jako prostá úprava zhudebnění. Po jejich vystoupení měl opět následovat „androš“ - THE HEVER AND VAZELÍNA BAND ale k nejen mé lítosti ze zdravotních důvodů nevystoupil. Náhradou se stal přednes nejnovějšího textu „Hořící berdej“ Jaroslava Erika Friče, který celým večerem nenápadně prováděl, v doprovodu saxofonisty Ťovajze. J. E. Frič přidal k dobru i některé své starší básně.

Takzvaný „kníže pornofolku“ Záviš dokázal sám s kytarou na pódiu strhnout celou Archu – samozřejmě hlavně svými ostrými texty. Po jeho setu bylo pokřtěno koncertní DVD „Pocta českému undergroundu/10 let Guerilla Records“. Vystoupení Dáši Vokaté a Oldřicha Kaisera pak nahradilo Závišova peprnější témata romantikou. Hráli Dášiny písničky i repertoár ze své společné desky „Dva divoký koně“. Jiskření mezi touto dvojicí bylo znát až na balkon. Dáša Vokatá je navíc díky svému mladistvému šarmu neuvěřitelně okouzlující. I občasné komandování Oldřicha Kaisera, kdy si má vzít housle a kdy kytaru, bylo krásné a úsměvné. Do jimi nastolené atmosféry proběhl druhý křest. S komentářem „my znali Magora ve dne, Dáša v noci“ Vladimíra „Lábuse“ Drápala, majitele undergroundového vydavatelství Guerilla Records a hlavně pořadatele celé události, bylo pokřtěno DVD s filmem „Rok bez Magora“. Křtu se zúčastnil i autor Oliver Malina Morgenstern.

Jako předposlední nastoupila pro mnohé hlavní hvězda večera: DG 307 s obnoveným repertoárem ze 70. let. Archou tak zazněly skladby jako „Papírový apsolutno“ nebo „Degenerace“... Slyšet je a dívat se přitom na (bohužel) stárnoucího Pavla Zajíčka bylo zvláštní. Nevím, jestli bylo rozhodnutí k návratu k těmto starým písním správné. Mladší díla jako „New York, Praha, Paříž“ nebo „Andělský vlasy“, která také zazněla, byla mnohem uvěřitelnější. Přesto šlo o další velký zážitek. Takovou atmosféru jako DG307 dokáže vykouzlit málokdo.

Sváťa Karásek se svou doprovodnou kapelou SVATOPLUK byl lehkým zklamáním. Obklopit takovou modlu, jakou je pro mnohé Sváťa Karásek, kapelou, jíž to moc nešlape, Sváťův zpěv podpořit (nebo rovnou nahradit) excentrickým zpěvákem a přehrávat v rock'n'rollových úpravách písničky, které si každý pamatuje tak, jak je hrával Sváťa sám s kytarou, je zbytečné. Snad jediným důvodem, proč to tak dělat, je Sváťa, i na židli stále rozjásaný a nadšený. Je na něm vidět, že ho to pořád baví.