Mainstreamová hudba - umění, či zboží?

Číhá to na vás na každém rohu. V baru, ve škole, v televizi i v rádiích a občas s obavami otvíráte i onu pověstnou konzervu. Dunivé tóny nového EDM hitu, či líbivé a vlezlé melodie popového songu, který zrovna okupuje přední příčky hitparád. Chápu, někomu už to může lézt na nervy. Není ale repetitivnost spíše dílčím problémem?  

Střední proud existuje prakticky od té doby, co je hudba hudbou. Každá historická epocha měla své posluchačstvo, které si žádalo jednoduchou, nenáročnou a lehce vstřebatelnou muziku. S rozmachem nových médií ve 2.polovině 20. století (o století 21. nemluvě) se písně s hitovým potenciálem mezi lidmi začaly šířit rychlostí blesku. Vzápětí vznikly první hitparády a masy ochotně přijímaly to, co jim tyto žebříčky nabízely. Není se také čemu divit. Komu by se nelíbily songy s podbízivým motivem, triviálními melodiemi a oddechovými texty? V dnešní době bohužel křivka kvality mainstreamové tvorby klesá strmě dolů. Nadnárodní labely na nás chrlí jeden singl za druhým a ani se neobtěžují zamyslet se, jaký paskvil to vědomě pouští do éteru. Hudební průmysl navíc zahlcuje scénu stále novými a novými pseudointerprety, kteří ze sebe bez autotune vydávají zvuky blízce připomínající jelena v říji. V tom lepším případě, podotýkám.

Abych pravdu řekl, tak s výše zmíněným už jsem se za ta léta více méně srovnal. Vždyť konečně i v moři nevkusu se sem tam najde ostrůvek dobré muziky. Co však už přes srdce nepřenesu, je způsob, jakým se s ní v dnešní době zachází. Hudbu považuji za jednu z nejvyšších met lidského umění. Velká mainstreamová vydavatelství ji však degradovala na pouhý obchodní artikl, kterým krmí lačnící trh. Už nezáleží na kvalitě, ale na prodejních číslech a penězích na kontech bossů. Jakmile se hit po dvou měsících neustálého omílání v komerčních kruzích omrzí, musí ho nutně nahradit další, aby se čirou náhodou nezastavil přítok financí. Tato bezmezná touha po zisku vede pouze k další dekadenci středního proudu. Většině lidí to bohužel nevadí a zdá se, že tento pozvolný úpadek ani nijak zvlášť nevnímají. Hudební producenti si toho jsou moc dobře vědomi a bez skrupulí se přiživují na touze po nové a nové (ačkoliv v jádru stále stejně plytké) muzice. Se snižující se úrovní podsouvaných hitů se tak snižují i nároky nenáročného posluchačstva, což dohromady vytváří začarovaný kruh, z něhož není úniku.

Nebudu pokrytec, sám někdy potřebuji trochu pročistit hlavu od všedních starostí a zabrousím i do těchto hudebních končin. Zakopaný pes však tkví v tom, že mnozí z nás nehledají nikde jinde. Nemáme zájem vystoupit z konformní zóny, objevovat nové, dosud neznámé. Jen pasivně přijímáme a umožňujeme tak, aby mainstreamový hudební průmysl nadále znásilňoval to, co dříve bylo čistým uměním.