Pavla Forest (RockOpera Praha) - Po malých krůčcích stále výš (1. část)

RockOpera Praha je jedinečný projekt propojující divadlo a tvrdou hudbu, jehož zakladatelé jsou zpěvačka, textařka, pedagožka a jeho současná výkonná ředitelka Pavla Forest a skladatel a hudebník Milan Steigerwald. K tomu, aby RockOpera získala podobu, jakou má dnes, vedla dlouhá cesta, s níž Spark seznámila ve velkém rozhovoru samotná Pavla. Přinášíme jeho první část.

Jak jste dospěli k propojení divadla a tvrdé hudby?

Jsme s Milanem Steigerwaldem rodilí bigbíťáci, spolu máme víc jak pětadvacet let kapelu KING SIZE. Jednou jsme byli na RAMMSTEIN, viděli všechnu tu jevištní show a nadšení diváků. To nás inspirovalo – řekli jsme si, že by to ale chtělo ještě něco, příběh! Aby to seplo všechno dohromady. Tvrdá hudba jde k silným příběhům skvěle. Má dynamiku, velké emoce, chce velké pódium a velká gesta.

Co bylo základní ideou pro vytvoření projektu RockOpera?

Základní ideou byla naše touha zhmotnit hudební dílo, rockovou operu Antigona. Chtěli jsme jí dát jevištní podobu a k tomu jsme potřebovali nejen sál, ale i celý tým lidí, který se nakonec na vzniku a chodu našich rockových oper podílí.  I když ze začátku jsme téměř všechno - od produkce po stavbu - táhli my dva spolu.

Co vás nejvíc fascinovalo na propojení tvrdé hudby a divadla?

V době, kdy se vše teprve rodilo, jsme si přesně nedokázali představit výsledek. Jak se bude chovat tvrdá hudba na jevišti divadla. Koneckonců s tím nikdo nemá ve světě zkušenosti. V Divadle v Dlouhé i jinde jsme měli často problémy s ozvučením, dokonce jsme zkoušeli i poloakustickou verzi. Ale nakonec díky tomu, že jsme našli naši arénu v Holešovicích a podařilo se nám zvuk technicky poměrně velmi slušně vyřešit, můžeme říci, že spojení je opravdu fascinující. Tvrdá a našlápnutá muzika dává možnost účinkujícím „přetnout“ emoce, jít do krajních poloh výrazu jak dramatického, tak komického a tím získává celkový dojem neskutečnou energii. Naprosto vás pohltí.

  

(Z rockové opery Antigona)  

Název RockOpera Praha máte až od roku 2012, přičemž jste postupně vznikali už od roku 2004. Měli jste od začátku představu o vlastním divadle a rockové konzervatoři, kterou jste chtěli postupně naplnit?

Všechny tyto věci vznikaly organicky, postupně. V podstatě nastaly tehdy, když si to situace sama vyžadovala. Naše představa o divadle byla velmi mlhavá a naivní. Vlastně jsme ani své divadlo nechtěli, chtěli jsme jen hrát naše díla co nejlépe. Postupem času jsme zjistili, že nejlepší způsob, jak cíle dosáhnout bez toho, abychom se z toho všeho zbláznili, je vytvořit funkční divadelní soubor s vlastní domovskou scénou, kde se dá zkoušet i hrát. Kde si můžeme do detailů ohlídat a domyslet všechny potřebné profese, které k věci patří. A to nejen umělecké, divadelní a hudební, ale i provozní, úklidové apod. Takže teď máme vlastně konečně pořádnou zkušebnu i s vlastní pípou a pivem. (smích)