BRUTAL ASSAULT No.19 - KRABATHOR

Letošní 19. ročník Brutal assault byl silný, výbušný, nabitý a různorodý. A vyvolal ve mně jak postbrutální prázdno a abstinenční třes, tak na straně druhé chuť slyšet tento týden jen hlasy velryb a šumění deště. 

Brutal assault mimo všech hudebních a fanouškovských vjemů přidal navíc i jeden velký příběh. Zmrtvýchvstání a triumfální vzlet KRABATHOR. Už první zprávy o zařazení české legendy death metalu na soupisku ligy mistrů vyvolaly příjemné očekávání. Přidělení pro KRABATHOR exkluzivní čas setu během posledního festivalového večera přinesl i mírné pochyby a rozpaky.

Kapela, která měla vystoupit v sestavě z období alba LIES – Bruno, Pegas a Christopher – si spolu nevrzla od roku 1999.  A bez ohledu na sympatie a očekávání fanouška se vkrádaly i pochybnosti. Marketingový paket reunionů a násilné kříšení hudebníků na kapačkách a s respirátory po třiceti letech bez elektřiny, repráků a decibelové stěny je otravný.

Naštěstí nejen velké jméno a skvělá koncertní pověst KRABATHOR mohlo být pojistkou poctivé metalové smršti. V červnu se na youtube objevilo krátké video, na kterém kapela se zaujetím zkouší. A jako každý velký příběh je to dosti obskurní obrázek. Bicí, Marshally a trio hudebníků se tísní v přízemní jihomoravské sekničce. Notový pultík a mikrofon nadzvedává firhaňky. V podobné komůrce moje babička drala peří. Co je ovšem důležité – hudebníci se dívají jeden druhému do očí a sebevědomě duní.  A navíc z domácího kanape to zpytavě sleduje promotér a brutální principál Tomáš Fiala. To bez jeho zarputilosti by v sobotu 9. srpna o deváté večer vystupoval v Josefově zcela jiný hudební spolek. Ale tady to vypadalo více než nadějně. Prostě na návsi chlapci hrají.

A návrat krále se stal skutečností. V obležené pevnosti KRABATHOR  po intru nekompromisně odehráli „Psychodelic“ a bylo vymalováno. Po drobné a pochopitelné počáteční nejistotě se příběh se naplnil. Naposledy jsem slyšel KRABATHOR v klubu Mír v Hradišti, rok se nepamatuji, jen století. Tento večer se po spirále vše krásné vrátilo. Chemie se nikam neztratila. Podařilo se úplně všechno – songy, elektrizovaný dav, světla, horký letní večer, pocit. A došlo i na „Orthodox“,  „Pacifistic death“,  „Unnecesarity“ a finální odzemek „Imperator“.

Na KRABATHOR jsem vždy obdivoval úsečnost, lakoničnost a nasazení. Moje oblíbená „Orthodox“  má stopáž 3:04 minuty. A stejnojmenné album odkvapí za pouhých 26 minut. Nic zbytečného, nic navíc.  Žádné kompromisy. A proto si ani teď od kapely nic dalšího neslibuji. Kdo byl v Josefově ten večer na place, dotkl se legendy.

Dostali jsme s KRABATHOR  jen to nejlepší a tak by to mohlo zůstat.