INGOTT - Na cestě do nebe stavil jsem se v pekle

Ne, tohle opravdu není Karel Gott. INGOTT je Jura Šperl, legenda CITRONU a opora současného LIMETALU. Nový rok rockera započal v případě INGOTT hned první lednový den, kdy deska oficiálně vyšla. A nejde o žádnou jednohubku, která zbyla na míse po silvestru. Disk napěchovalo hned patnáct skladeb, které slibují sakra dobré hard’n’heavy. Ale příchutí je vícero. Stačí se zaposlouchat do „titulní“ pecky „Na cestě do nebe“ a člověk kromě ostrého bigbítu vstřebá také hravé výkruty rockabilly, což je v případě kdysi konzervativního tělesa příjemné překvapení. Jenže INGOTT už tak docela nejsou někdejší karvinští INGOT, dnes má kapela svou základnu v Bučovicích a nebojí se ani těžších témat, jako jsou třeba drogy v „Rakviem“ nebo smrtka v heavy kusu „Jeremy“. Pochodový „Havran“ je další temnou a zlověstnou skladbou. Jinak deska příjemně odsýpá, a člověk často přimhouří oko nad Jurou Šperlem, který nemá v hlase zrovna kanón, ale své si odzpívá a zaslouží tak absolutorium. Tempo zvolní balada „Časy konce a konce časů“, jež vrátí ucho posluchače do časů silných rockových ploužáků, které už se dnes moc nepíšou. Spíš se tlačí na vykropené slzy než na sílu tónu a závan nostalgie. U INGOTT se člověk porochní i v případě, že rád trochu jižanského vánku; ten nabídne „Buldozer“. Celkově se mi líbí, že písničky mají hlavu a patu, přitom netíží zbytečně dlouhou stopáží. Třebas „Adié potvorám“ vyklopí srdce a rozváže jazyk na ploše tří minut, což je formát naprosto adekvátní. Sluší se ještě dodat, že na albu hostuje Jurův dlouholetý kolega Jarda Bartoň, klávesy nahrál Borek Nedorost a vokály podpořil zvukový mistr nahrávky Standa Valášek. Nový INGOTT zvoní jako poctivý kov, všechna čest. Zdeněk Pospíšil