Loňský rok prožili RIMORTIS ve znamení dvojek (a nul). Na zádech jim přibyl druhý křížek. Stejně, jako v závěru první dekády, k novému albu kapela připojila i druhý, lehce bilancující disk. Předmětná číslice se ocitla v názvu titulní skladby, potažmo celé desky. Podruhé v historii kapely se stalo, že druhé album v řadě vzniklo ve stejné sestavě. Nejkřiklavějším vybočením z této numerologie je fakt, že RIMORTIS rozšířili svůj autorský tým. K dlouholetému tahounovi kapely Vaškovi Mrzenovi a ke klávesistovi Jirkovi Vrbovi, na jehož bedrech leželo předchozí album, se připojil kytarista Martin Čermák a RIMORTIS tak měli zaděláno na nejpestřejší album ve své historii. Ve své podstatě tuto ambici kapela i potvrdila, „Vlak života“ se syrovým bridgem, vzletným refrénem a strhujícím způsobem zpracovaným historickým námětem je ideální ukázkou toho, jak RIMORTIS aktuálně využívají žánrové mantinely. Nicméně styl a výraz, na němž kapela staví už léta, zůstává z celkového pohledu nezměněn. I na tomto albu tak dostanete přesně to, co od RIMORTIS můžete chtít – rychlost, melodičnost, ultrachytlavost zpěvných a nadýchaných refrénů, vytrvale a živě klokotající rytmiku, záplavu kláves i kousavé riffy, a chytré, obrazutvorné texty, díky nimž je novinka lehce temnější a melancholičtější. Vše (včetně zvuku) tradičně ve velmi dobrém provedení. Druhý disk má jasné opodstatnění. Na minulém albu došlo ke změně na pěveckém postu a RIMORTIS tak nabízí devítku skladeb (výběr z let 2006 – 2012 padl pochopitelně na koncertní hity kapely), upravených pro hlas Ladislava Spilky, a k tomu ještě speciální verzi „Stínu křídel“, v níž se k RIMORTIS připojili další čtyři stylově spříznění zpěváci. Ať už sáhnete po kterémkoliv z disků, nepochybně dojdete k závěru, že oslava dvaceti let existence RIMORTIS se vydařila. яндекс


V.V.Ú vzpomínají na Sahulu
Kam až sahá Sloní paměť MYLIONS
BRATŘI ORFFOVÉ vydávají novinku Co nejdál
HAMR jedou dál
PAČESS přibližují, jak to bylo s popravou Bakuse