Ivan Král - "Always"

Dvanáct let to vypadalo, že se Ivan Král k novému albu už neodhodlá. Omyl! Zničehonic se zjevila informace, že podepsal smlouvu s Warner Music. Pak už to šlo ráz na ráz a mě teď do uší zní deska, která mě velmi mile překvapila.
Jedná se totiž o protipól jeho minulých sólovek. Jemné, baladické polohy Ivana Krále vystřídal řízný rock’n’roll. Zvuk jak ze staré školy sedmdesátých let, které měl Ivan tu čest zažít na vlastní kůži přímo v USA. Na nahrávce je to znát. Jako by byla i takovou retrospektivou k tomuto období klasického rocku. Nejvíc se mi při jejím poslechu vybavují THE ROLLING STONES, pak Tom Petty, Eric Clapton, THE DOORS a další. Ivan se nám tu přitom ukazuje v živočišnější poloze s obnaženým, dravým a hlavně syrovým zvukem. Neztrácí však svůj základní smysl pro příjemné melodie, ani svůj pěvecký projev a výraz. Ačkoliv si ho dokáže lehce přizpůsobit i ke stylizaci jednotlivých skladeb (nedokážu si pomoct, ale v „Back Off“ slyším přiblížení se k Morrisonově ležérně démonickému projevu).
Ivan Král na „Always“ nechce experimentovat a vynalézat nové hudební směry, či vám dát poslechnout neslyšené. Postavil svou novinkou na zkušenostech, profesionalitě, nadšení a sebejistotě. A funguje to. Popravdě nemám, co bych vytkl – dobře stravitelné, stopáž tak akorát, aby vás neunudila a zároveň navnadila k dalšímu poslechu. Žádná skladba není výkřikem do tmy. Žádná není slabá. Produkce živá. Plný počet.