INSANIA - Grrrotesky

Brněnští hardcore veteráni INSANIA patří k nejpracovitějším tuzemským formacím, takže nové album „Grrrotesky“ nebude pro jejich fanoušky jistě žádným velkým překvapením. Hardcore coby stylová škatulka jim byla vždycky dosti těsná a zvlášť poslední roky už ho na jejich deskách najdete spíše výjimečně. Vždycky mě bavily Polyho texty i jejich anarcho-punková prezentace, která se v průběhu let transformovala až do jakési divadelně-komiksové podoby, které však nechybí černý humor, nadhled a zdravá porce sebeironie. Měl jsem rád jejich hudební nejednoznačnost, kdy úplně v klidu použili uprostřed hardcorové řežby dechy, cello, africká bonga nebo dětský sbor a to vše v době, kdy se takové hudební „výstřednosti“ trestaly uměleckou smrtí. Dnes už se nad podobnými výstřelky nikdo ani nepozastaví a berou se jako nezbytný standard. INSANIA si od svého založení prošla významnou hudební proměnou a dnes už mají daleko blíže k nu metalu a zvláštní formě prog rocku než hardcore, což je samozřejmě v pořádku, divné by naopak bylo, kdyby pořád dokola mydlili to svoje. Osobně se mi ale pořád nějak nedaří se s tím jejich pojetím ztotožnit a často mi přijde, že věci zbytečně komplikují a díky tomu ten jejich stroj už neběží tak hladce, jak by mohl. Je to stejné, jako když jedete slalom. Lyže musí pořád směřovat z kopce a jenom tak je pohyb plynulý, efektivní a tím pádem i nejrychlejší. Jakmile ale začnete lyže vytáčet příliš do strany, stavět moc na hrany a přenášet váhu ve špatný moment, jde všechno do háje. Méně zkrátka někdy znamená více a příkladem budiž třeba skladba „Jedeme peklo“, kde je to INSANIA v plné parádě. Svižné tempo s přiměřenou dávkou agrese a parádním refrénem, k tomu něco elektroniky, našlápnutých dechů a houkajících sirén, to vše v jednom kompaktním celku, který bezchybně frčí od začátku až do konce. Na druhé straně stojí např. „Narvi svůj testosteron jinam“, ve které je tolik textu, že Poly musí v podstatě rapovat, aby se tam nějak vešel, a přestože dělá, co může, musel by se narodit v Bronxu a mít hubu jako kulomet, aby to stíhal. V uchu mi kromě toho uvízl ještě třeba otvírák „Vytěsňuju“, který je jasným adeptem na „hit“ „Haka starýho Nicka“, který je takovou brněnskou variací na RAMMSTEIN, a taky „Placatej svět“ s ironizujícím, ale velice vtipným textem na lidskou hloupost a sílu „fake news“. Jasným vítězem je ovšem úvodní verš skladby „Nasyp to do mě“, který zní: „Tvé srdce netluče uvnitř tebe/ to se pleteš/ tvé srdce tluče tebe/ jako psa…“ Jenom za tohle si zaslouží jednu hvězdu navíc! Michal Jakubík