MADGOD - "Magdog" 2014

MADGOD

MADGOD – 32:59

thrash metal/metalcore   Šumperk

Loni v listopadu po pěti letech mlčení vydala pražská formace MADGOD svoje stejnojmenné debutové album. Pánové o sobě dali poprvé vědět v roce 2009, kdy představili čtyřskladbové demo „Unleash The Madgod“. Už tehdy to vypadalo na slibný začátek, ale nadějný rozjezd bohužel zbrzdily (jako obvykle) personální potíže.

Na tvorbě MADGOD se pětiletá studiová pauza podepsala opravdu hodně. S trochou nadsázky by se dalo říci, že tu máme úplně jinou kapelu. Syrové thrash/metalcorové jádro sice zůstalo zachováno, ale nabalily se na něj melodeathové sólové linky ve stylu švédských IN FLAMES. Ačkoliv tenhle debut zní vyzráleji než předešlé demo a je tu vidět jisté zlepšení i po technické stránce, tak po několikátém poslechu se stále nemůžu zbavit dojmu, že se mnoho věcí dalo udělat lépe. Hned ze začátku jsem si kupříkladu všiml dosti prapodivných refrénů. Kapela se bohužel nepoučila z chyb řady zahraničních i domácích metalcorových interpretů a v některých písních používá čisté vokály způsobem, který je naneštěstí pro tento žánr v posledních letech velmi typický. Můžeme si toho všimnout třeba hned v prvním songu „Endless Suffering“. Řízná thrashcorová vypalovačka je vystřídána šroubovaným lehce kýčovitým refrénem, co ani nemá na předchozí riff žádnou logickou návaznost a v celé kompozici skladby jaksi divně trčí. S lítostí musím konstatovat, že tohle není jediný případ a podobným způsobem pokažených songů jsem na desce zaznamenal hned několik.

Čistý zpěv na druhou stranu dopadl na úrodnou půdu v závěrečném chytlavém fláku „Vengeance“, kde naopak skvěle doplňoval melodické sólové linky.  S vokály souvisí ještě jedna věc, sice nikterak významná, ale slušelo by se o ní zmínit. Pro příště bych kapele doporučil, aby se raději vyvarovala rapových vložek. Nejenže zpěvák zřejmě není v této disciplíně moc zběhlý, ale co víc, ke konceptu hudby MADGOD se tento typ zpěvu vůbec nehodí, tudíž mi úplně nedochází účel přítomnosti tohoto (naštěstí jen jednoho) rapovaného partu. No, nechme rap rapem a upřeme teď pozornost trochu jinam. Co se týče rytmických kytarových linek, tak pánové odvedli velmi dobrou práci. Na desce se najde pár opravdu skvělých riffů, které na koncertě jistě rozhýbou hlavu nejednoho fanouška. Ocenil jsem také, že se kapela prakticky úplně vyvarovala v dnešní době hojně nadužívaných breakdownů na nultém pražci. Kromě některých nepovedených refrénu tak nic nenarušovalo kontinuitu jednotlivých skladeb. Podobně slavné už to ovšem nebylo se sólovou kytarou. „Inflamovské“ vyhrávky se alespoň z mého pohledu nakonec ukázaly jako šlápnutí vedle. Občas mi přišlo, že MADGOD v tomto směru trochu tápají a neví, jak tyto rozjeté nápady dotáhnout do zdárného konce. S tím také souvisí absence nějakých výrazných zapamatovatelných momentů, které v některých skladbách až žalostně chybí. První dva songy sice toto moje tvrzení svoji kvalitou vyvrací, ale dále už pánové postupně ztráceli dech a kromě posledního songu „Vengeance“ už s ničím výjimečným nepřišli.

Po zvukové stránce se jedná o takový tuzemský standard. Audiofilům z toho, doufejme, bubínky neprasknou a běžný posluchač bude relativně spokojen. Snad jen kytary mohly dostat trochu hutnější ozvučení, ale to už je opravdu jen detail.

Hodnotit debutovou desku šumperských MADGOD pro mě bylo opravdovým recenzentským oříškem. Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, tak jsem zde našel pouze pár skladeb, které vyčnívají z průměru. Přitom stačilo jen lépe vychytat některé méně povedené refrény, navrch přidat pár neotřelých sólových vyhrávek a mohli jsme tu mít velmi solidní debut, jenž by byl konkurenceschopný i mezi zahraničními interprety.