VISACÍ ZÁMEK - Made in Strahov

I za totáče bylo hudebně minimálně pět až sedm zajímavějších punkových kapel než Visáči, navíc byl značně podezřelý jejich třídní původ (všichni byli vysokoškoláci), takže androš, kam punk jaksi z podstaty patřil, na ně vždycky pohlížel trochu s nedůvěrou. Co je však vždycky odlišovalo od průměru, byly texty Honzy Hauberta, které rozhodovaly o tom, jestli se z té které skladby stane „hit“ či nikoliv. Právě proto mě tolik zklamala jejich poslední deska, protože tolik klišé a prázdných frází jsem od něj už dlouho neslyšel. Nicméně čtyřicet let existence, navíc ve stejné sestavě, je rozhodně hodno uznání a pořádné oslavy, kterou Visáči zahájili odhalením prvního punkového pomníku, jehož autorem je David Černý, a následně letním koncertem na Strahově, situovaným do areálu vysokoškolských kolejí. Pachatelé se tak vrátili na místo činu, protože právě tam se odehrál jejich první koncert. Toto 2CD zachycuje celou akci, na které logicky zazněly všechny největší pecky, včetně i některých málo hraných kompozic. Kapela se rozhodla „nestříhat“, takže dostanete kompletní koncert tak, jak zazněl, včetně průpovídek jednotlivých členů mezi skladbami, které se nedají označit jinak než jako „blbé kecy“. Když jste přímým účastníkem akce, většinou to tak nějak zanikne ve všeobecném nadšení, ovšem v klidu domova se naplno projeví jejich trapnost a hlavně naprostá zbytečnost. Nikdo samozřejmě nečeká nějaké hlubokomyslné proslovy, ale tohle je jejich přesným opakem, nehledě na to, že je tím narušena dynamika a plynulost celého vystoupení. Samozřejmě chápu, že štosy plných popelníků, hektolitry alkoholu, stovky prožvaněných nocí, nastupující artróza a další atributy rockerského života vyžadují dát si tu a tam během výkonu pauzu, ale všechno by mělo mít nějaké meze a tady by méně rozhodně znamenalo více. Mně osobně to zcela jistě zabrání si tu desku v budoucnu ještě pustit, páč podruhé bych už tu nálož „moudrostí“ fakt nedal. Hudebně to na druhou stranu Visáčům docela šlape, za ty roky už mají ten svůj punky hard rock vybroušený do detailu, takže dnes jejich koncerty připomínají spíše osobitou formu lidové zábavy, kde si dáte nějaké to pivko, pokecáte s kámoši a zavzpomínáte na „mladé“ časy. Nic proti tomu, ale od punkového koncertu osobně čekám přece jen trochu něco jiného. Michal Jakubík