TUBLATANKA - Uprostred chaosu

Inventář československé rockové scény, slovenská TUBLATANKA, slaví čtyřicátiny nejlepším způsobem – po třináctileté pauze přichází s novým studiovým albem. Výhodou bratislavského tria je fakt, že přerod z živelné kovové úderky, v kteréžto podobě budovala v devadesátých letech základy domácího heavy metalu, do pohodovější a přístupnější rockové formace zvládla TUBLATANKA se ctí a snadno uvěřitelným způsobem. A hlavně, metalový kořínek nikdy úplně nezašlápla. Snad i proto budou odkojenci devadesátek asi každé nové album vyhlížet s touhou po oživení dávné minulosti. A tak jako každá deska, jejíž letopočet vydání nemá na třetím místě číslici osm, ani „Uprostred chaosu“ tuhle touhu nenaplní. Ale ono to nevadí. Nejsilnější zbraní novinkového alba je tradičně silná melodika, která se opírá o uvolněnost, nadhled a hravost, jako by (navzdory alarmujícímu názvu a leckdy tíživým lyrickým námětům skladeb) deska vznikala v naprosté pohodě a celkově bezproblémovém období. Díky tomu i nevtíravě bezelstné cajdáčky (nehledejte v tom výrazu žádné pejorativum) „V pevnosti lží“, „Kolotoč dní“ či „Rieka života“ jednotlivě fungují, dokonce o fous víc než trochu prvoplánová hymnická pianovka „Dobrí priatelia“, na kterou dle názvu plánovaného turné kapela hodně sází. Z celkového pohledu (a v kontextu toho, že přece jen je to TUBLATANKA!) je vysoký počet náladově podobných položek ve vláčném tempu asi jediným sporným bodem alba. Přitom po silném kombu v podobě úvodní riffovky „Na životoch všetkých záleží“, příjemně rafinované rockovky „Čo s tým urobíš“, kousavější titulky i pozitivně laděné hitovky „Rebel“ to chvíli vypadá, že TUBLATANKA čtvrtý křížek oslaví jedním z nejživějších počinů ve své usedlejší éře. To nejlepší si ale Ďurindova parta schovala do finále – v desátém dílu tradičně našlápnutého slabikáře „Prímerie s časom“, spolu s energií a napětím v „Ruletě dvoch tiel“ naplno zavoní (byť pochopitelně v méně ostrém zvukovém kabátě) atmosféra nejsilnějších chvil kapely, takže v duchu hesla „konec dobrý, všechno dobré“ lze snadno konstatovat, že sebevědomá, osobitě líbivá, rockově písničková pohoda ve spojení s tradiční melodikou a vyzrálým textováním, na němž hlavní podíl má Mirka Ďurindová, leze v tomto tisíciletí pod kůži nejsnadněji.

Jan Moravec