Na cestě – 5. díl - Vojta Bureš: Když hraju, čas pro mě neexistuje

Každý, kdo se zajímá o dění na české hudební scéně, již musel zaznamenat jméno DOCTOR VICTOR. Alespoň ve spojitosti s úspěchem této skupinky rock'n'rollových nadšenců, tehdy ještě v původní sestavě, na mezinárodní soutěži The Global Battle of the Bands v Thajsku.

Její jediný stálý člen, Vojtěch Bureš, se už před jejím založením objevil v mnohých kapelách, nejzapamatovatelnější byl jako věrná kopie Anguse Younga v revivalu AC/DC. Jeho rozhodnutí vydat se svou vlastní, rock'n'rollovou cestou právě s DOCTOR VICTOR se ukázalo být správným.

Kdy ses začínal učit na kytaru? Piluješ už od dětství, nebo tě to chytlo později?

V osmi letech jsem chodil na bluesové improvizace a klasickou kytaru ke Karlu Kalouskovi v Chocni. Pak následovala první kapela TRVALKY. Tam jsem hrál na bicí. A nejvíc mě to chytlo po strahovské show kapely AC/DC. Tehdy jsem pochopil, jakou má hudba magickou moc, a chtěl jsem dělat něco podobného. Začal jsem hodně cvičit a věnovat tomu veškerý svůj volný čas.

Když to člověka baví, ani si neuvědomuje, kolik hodin u toho stráví a to je pro mě jedna z nejskvělejších věcí, které hudba přináší. Když hraju, čas pro mě neexistuje.

Proč zrovna kytara? Zkoušel jsi i jiné nástroje?

Kazdy nástroj má něco do sebe! Zatím jsem si zkusil klavír, bicí a basu. Původně jsem chtěl hrát na bicí, ale neměli tak malou soupravu, takže jsem šel na kytaru. A to kvůli svému nejvíc nejlepšímu kamarádovi Fildovi McPrask Algerovi!

Studoval jsi hru na kytaru u někoho už před konzervatoří, nebo jsi samouk?

Ano, studoval jsem u Karla Kalouska, Anny Lauterbachove, Adama Šolty. Na konzervatoři jsem byl u Petra Bierhanzla, Sarky Dvořáka a na basu u Petra Vláška. Největším učitelem je však tvoje vlastní ucho.

Co prozradíš o svých kytarách a aparátech? Jaké používáš, na co hraješ? A máš nějaké vysněné vybavení, které by sis jednou rád pořídil?

Používám pouze jeden aparát, Matchless, a jednu kytaru, Gibson SG II z roku 1970. Zbožňuji tu kombinaci, takže nemám potřebu „hledat“. Ale nedávno jsem si zahrál na Fender Stratocaster Standard a kombo Fender Vibro King. Jsou v něm reproduktory 3x10 a má velice rychlý sound. Láká mě i Soldano...

Před DOCTOR VICTOR jsi hrál věrnou kopii Anguse Younga v revivalu AC/DC. Měl jsi nějaké další kapely i předtím?

Kluci z kapely NO!, v níž hráli autorskou tvorbu, hledali kytaristu. Ale hned a na první zkoušce jsme si zkusili „Back in Black“ a basák Nováček rozhodl, že bude revival. Hoši z AC/DC CZECH REVIVALU jsou skvělí chlapi a milují a oslavují tu muziku celým svým srdcem. Jinak k předchozím partám: TRVALKY, MA, FISH FINGERS, BMS, NDN, KOSOŘ BAND – ROCKODÝL.

S revivalem AC/DC jsi procestoval pořádný kus republiky, ten pravý úspěch ale přišel až s DOCTOR VICTOR. Jak jsi vnímal a vnímáš ten nenadálý vzrůst zájmu a fanoušků?

Dal jsem přednost vlastní tvorbě. Pořádně jsme republiku s DOCTOR VICTOR ještě neobjeli, na to se teprve chystáme. A rádi bychom se podívali někam za hranice, jakmile to bude možné. Měli jsme v plánu zkusit nějaké soutěže a zadařilo se. Rozhodně skvělá zkušenost. Za největší úspěch považuji, když jsme dostali šanci hrát v nové partě před LUCIÍ v Lochotíně. Dvacet tisíc lidí pro mě bylo zatím největším adrenalinem. Je skvělé spolupracovat s tak invenčními muzikanty, jakými jsou Jirka Marek (basa) a Verča Lukešová (bicí). Často se nám stává, že Jirka začne nějaký riff a protáhne se to klidně na dvě hodiny, projedeme snad všechny možné styly – ulítnem si a k tomu nám stačí pouze jediná droga – hudba! Většinou nenazkoušíme to, co jsme původně chtěli, ale díky bohu za inspiraci!

Jakou muziku kromě rock'n'rollu máš rád?

Rock'n'roll je moje krevní skupina a líbí se mi, když je v něm cítit alespoň špetka blues. Mám rád soul typu James Brown, reggae, funk od Prince, jazzovou kytaru George Bensona. Nostalgii a melancholii hlasu Jimiho Hendrixe. Nespoutanost SLY & THE FAMILY STONE. Flažolety Jeffa Becka, bottleneck Dereka Truckse, zpěv Stinga ještě v POLICE. Saxofon Maceo Parkera, Erica Leedse či Candy Dulfer.