Na sever!

Foto: René Teocharis

A ještě něco vám řeknu.

Každý průměrný fanoušek sci-fi bezpečně ví, že na zeměkouli máme dva echtovní kosmodromy – mys Canaveral a Bajkonur – a solidní trojúhelník ztrát na dohled od Bermud.

Ne každý znalec tuzemské rockové scény však tuší, že další magický trojúhelník nálezů se rozprostírá mezi Jeseníkem, Bruntálem a Krnovem.

Rozdíl mezi Bermudami a Jeseníkem je překvapivě malý.

Pokud u Bermud předměty, lodě a letadla mizejí v bílé mlze a časoprostoru, z jesenického trojúhelníku se naopak muzikanti, výtvarníci a cestovatelé prokopávají z mlhy ven. Nacht und Nebel.

V noci se zdají sny
A ráno se nechce vstávat
Nejkrásnější jsou lítací
Tak si vyber mrak, a vítr přítel náš
Odvane nás kam si budeš přát
Třeba na sever Třeba na sever
PRIESSNITZ – „Sny“ - 1992

Mezi námi, řádný britský rockový hudebník si pro uměleckou inspiraci projede občas Londýn podzemkou, okouní na dohled jahodových polí nebo jde s tátou na fotbal do Wembley. Popřípadě to více intelektuálské jádro ošmatává temnou stranu Měsíce. Nebo ranaři ve volném čase holdují vzducholodím a vzduchoplavcům.

Našim budoucím kytarovým hrdinům stačilo projet lokálkou z Jeseníku (ČSSR) temnými hvozdy přes Glucholazy (díra v PLR) na Jindřichov ve Slezsku (opět ČSSR, ale už vskutku prdel světa). A o doživotní uhranutí bylo postaráno. Pokud si k tomu domyslíte ďábelsky temnou minulost jesenických čarodějnických procesů, střídání panovníků a hranic, vlny s odvalováním obyvatel a navíc celkovou poválečnou kulturní vyprahlost, zbývá jen jedno. Kytara do ruky a volume doprava. Jinak vás hukot hvozdů uzemní. A nevzlétnete.

Jako bych to už jednou zažil
jako bych tu kdysi byl
ten vítr ze severu
a ti ptáci na obloze
ó nevím nevím
kde jsem se tu vlastně vzal
ó nevím nevím
kudy dál kudy dál

Jako bych to už jednou zažil
jako bych tu už kdysi byl
ty kříže na obzoru
a ten nápis na skále
ó nevím nevím
kde jsem se tu vlastně vzal
ó nevím nevím
kudy dál kudy dál
PRIESSNITZ - „Hory“ – 1992

Upřímně řečeno, v těch kopcích a hvozdech moc srandy nebylo. Občas výprava do knihovny na verneovky, občas „Czterej pancerni i pies“ z katovické TV. České vysílání nám naštěstí rušila Kraví hora na dohled a Zlaté hory na dosah. A tak patřičným oživením byla počátkem osmdesátých let polská hitparáda na černobílé obrazovce s takovými MAANAM a jejich superstar Korou. Takhle začínali PRIESSNITZ?

A tak posaď se
sedni si vedle mě
a klidně zapal si
je to v pohodě
možná pak uvěříš
že za tou zdí nic není
možná pochopíš
že není kam utýct
je to svět
divnej svět
PRIESSNITZ – „Divnej svět“ – 1992

Jesenický trojúhelník vás pohltí, zpřeláme vám hnáty a povahy a pak zase vyplivne a rozcupuje. Kdo má talent a cíl, musí z něj pryč. Pryč do oáz s kavárnami, blíže k elektřině, blíž práci a lidem od fochu a kumštu. Klid, pohoda?

Možná, ale pouze do okamžiku, než vás to zase potáhne zpět. Magnetické georezonance jak sviňa. Nevím o nikom, kdo by s křestním listem z Třemešné chtěl umřít na Žižkově. To je syndrom jesenického trojúhelníku, přátelé. Na sever! Pouze na sever. A někdy na jih.

Pojď, pojď, pojď jen pojď
Pojď, pojď, pojď jen pojď
Už dlouho jseš na cestě,
do světa velikých,
bojíš se tajemství,
ale nikdy už nevrátíš se zpátky
PRIESSNITZ –„ Pojď, pojď“ - 1992

Nudíte se sami doma? Nemáte kočku, psa nebo někoho? Poslouchejte PRIESSNITZ. Hudba léčí. PRIESSNITZ uzdravuje.