Nové album nese název „Od víry k poznání“. Víra a božstva hrají na albu důležitou roli, jaký k nim máš vztah ty? Je mezi pohanskými bohy některý, ke kterému máš nejblíž? A věříš sloganu ze skladby „Radegast“, že přítomnost bohů nikdy nezhynula?Prvně bych chtěl pozdravit fanoušky a poděkovat za tento rozhovor. Já osobně mám hluboký vztah k něčemu inteligentnějšímu nad námi, co nás vede a pomáhá nám. Věřím, že před mnoha tisíciletími jsme jemnohmotné světy vnímali silněji než dnes, a naopak znalostí jsme měli mnohem méně. Vedení bohy nebo vyššími silami chápu jako vedení dětí rodiči. Časem, s přibývajícími zkušenostmi a poznáním, tahle nezbytnost slábne, rodiče se upozaďují a dávají nám více prostoru k vlastním rozhodnutím. To ale neznamená, že nás někde zpovzdálí nesledují a nehodnotí svou rodičovskou úspěšnost. Tím de facto potvrzuji i větu z písně „Radegast“, jen jejich přítomnost už není tak potřeba, přece jen jsme už trošku „povyrostli“. Studiová pauza mezi předchozím albem „Procitnutí“ a aktuální „Od víry k poznání“ nabrala víc než šest let a sestava kapely je z polovina jiná, než byla na předchozím albu. Co se v OBEREG odehrávalo od minulé desky?
Tohle by bylo na velmi dlouhé povídání, zkusím to zkrátit. Někdy se prostě cesty rozejdou, a ať už to je kvůli zdraví, názorům, anebo je to holt osud, cesta kapely pokračuje dál i přes mnohá úskalí a nehodláme se vzdát. Je to částečně i poslání některých z nás, abychom připomenuli poselství našich předků, vytrhli posluchače z monotónnosti dneška a rozvířili trošku i debaty o něčem, co dříve bývalo denním chlebem. Podařilo se překonat toto období a jsme zpět v plné síle a odhodláni vyrazit na velká i malá pódia. „Cesta k nahrání písničky je strastiplná“, říká jeden z příspěvků na vašich stránkách. Jak se v OBEREG rodí písnička, od prvotní inspirace až po její finální podobu?
Od prvního nápadu k finálnímu složení to někdy trvá měsíce a někdy i roky, mnohokrát se přepracovává úplně vše, mění se rychlost, tóniny a padají u toho slova, která snad znají jen na hudebních školách. A jak máme složeno maximum, jde se do studia, kde se to celé opět přepracuje, mírně řečeno. K většině nových písniček je sestříhán i videoklip, někdy z filmů, někdy generovaný umělou inteligencí. Tu AI jsme použili zejména proto, že takové filmy nejsou žádné. Nikdo je nikdy nenatočil a pohyblivý poutavý klip podpoří naši hudbu o dost víc než samotný obrázek. Je ale jasné, že někteří to odsoudí a tím i naši hudbu a texty. V případě nové desky mi pojem folk-metal k OBEREG dokonale pasuje, ale díky leckdy až agresivně nazvučeným kytarám zní některé skladby docela tvrdě. Byl to záměr udělat muziku OBEREG důraznější?
Snažili jsme se pokračovat ve stejném zvuku jako u minulých alb. Pokud to vyzní tvrději, nebyl to vyloženě záměr, spíš jen drobná evoluce studiových efektů a masteringu. Kdybych měl jedním slovem charakterizovat album „Od víry k poznání“, řekl bych hrdost, která na mě dýchá z většiny skladeb. Vnímáš to podobně, je to váš záměr takhle působit na posluchače?
Každá písnička je trochu jiná, má jinou pointu a je zaměřena na jiné téma. Dějiny a předky mají společné, ale témata jsou různorodá, od fantasy až po reálnou historii. A to bychom nebyli my, aby v textech nebyl přesah do současnosti a tvrdá kritika soudobé politiky. Ale pšššt, o tom se mluvit nesmí, protože už tak máme mnoho dveří zavřených. Kádrování po 89. roce nezmizelo, jen se zvýšila sofistikovanost, technologie, jak někoho potlačit, šly velmi kupředu. Pohanství, slovanské tradice, návrat ke kořenům – to všechno jsou témata, která dokážou přitáhnout nejen milovníky historie a muziky, ale občas i lidi s dost vyhraněnými názory. Setkali jste se někdy s tím, že si někdo poselství OBEREG vykládal úplně jinak, než jste zamýšleli?
Ano, to jednoznačně, někdy je to i zábavné. Ale jak už jsem zmínil u předchozí odpovědi, ti, co rozhodují v televizích a rádiích, zastávají heslo: „Nevím, co si o nich mám myslet, jsou pravicoví, nebo levicoví, jsou proti těm či oněm, tak já je radši pouštět nebudu.“ A takto nás vytrvale ignorují. Jsem skálopevně přesvědčen, že dnes to už není o hudbě, ale především o politice, příslušnosti k tomu či onomu „klanu“. Před necelým rokem nám zabanovali FB stránku kvůli tomu, že jsem v roce 2022 zveřejnil fotku s naší kapelní historickou vlajkou se slovanským kolovratem. Odvolání nepomohlo, dovolávat se práv v EU či jinde nevede nikam a na žalobu a roky trvající soudy nemáme prostředky. Tohle je o technologiích, které nejsou vidět, ale spolehlivě fungují. Menší kapely v nemilosti to mají těžké, a to nemusí porušit ani jeden zákon, ani jedno nařízení. Když se člověk pustí do slovanské mytologie, patrně zjistí, že o řada dnešních představ stojí spíš na pozdějších výkladech než na historických pramenech. Jak moc si při psaní textů hlídáte historickou věrnost a kde už dáváte přednost vlastní fantazii?
Udělat texty naprosto věrohodné a stoprocentně pravdivé nelze. Jde se přiblížit podle svých nasbíraných zkušeností, znalostí, něco dohledat, ale zaručit pravdu, to není v našich silách. Já sám se tématům věnuji už asi dvacet let, pokud nepočítám etapu Dänikena v devadesátkách. Texty jsou tedy směskou reálií a našeho vlastního výkladu. Na desce se nachází skladba „Moravská zem“. Jsi hrdý na to, že pocházíš z Moravy? V čem vidíš největší kouzlo tohoto kousku země?
Ve skladbě „Moravská zem“ jsou důležitá dvě témata: vztah k rodné zemi a snaha zachovat vlastní jazyk. Morava je pro nás domovem a jazyk, který sdílíme s bratry Čechy a Slezany, je stejně důležitou součástí našich kořenů. Mrzí mě také, že jsme se jako Československo rozdělili. Věřím, že společně bychom měli větší sílu hájit vlastní zájmy. Zaujalo mě, jak jste pojali text skladby „Smrtka“. Smrt nepopisuje nějak temným způsobem, ale s určitým optimismem a smířením. Byl to záměr trochu si pohrát s tématem, které se obvykle bere až příliš vážně, nebo za tím stojí nějaká hlubší myšlenka, či příběh?
Smrtku jsme pojali zcela netradičně. V hraném videoklipu, až ho dáme do kupy, to bude všechno více zřejmé. Už to nebude jen o kostnaté bytosti sekající hlavy, ale o dobrovolné službě vyššímu dobru – pomáhání najít cestu mrtvým. Kosa v naší písni slouží k sekání trávy na zarostlé cestě do nebes. Smrtka po ní totiž doprovází duše jen zřídkakdy. Album je propojené mytologií, slovanskými bohy, historickými tématy. Z tohoto pohledu mě hodně překvapila závěrečná „Orwell“, která si hudebně zachovala dávnověký charakter, ale její téma silně zasahuje do současnosti. Co vás přivedlo k tomu, abyste tímto tématem album uzavřeli?
Orwell je něco jako rebelie, rozbití poklidných vod a očekávání. Tady už jsou rukavice shozeny a vše je podáno bez servítek, bez přemýšlení, jak to vlastně autor myslel a co tím myslel. Která píseň z nové kolekce je ti nejbližší?
Popravdě mi je blízký text písně „Moravská zem“, do něhož jsem vložil svou neutuchající touhu zachovat náš jazyk, naše tradice, kořeny. Když zmizí jazyk, zmizí i polovina z nás samotných a staneme se místními cizinci bez kořenů. Zkoušeli to s němčinou, teď to zkouší s angličtinou a mou snahou je přispět co nejvíce tomu, aby se jim to nepovedlo. Folk-metal je žánr, ve kterém se dá snadno sklouznout k osvědčeným postupům, kdy stačí přidat trochu lidových melodií, nějaké pohanské božstvo a je hotovo. Co podle tebe odlišuje kapelu, která s folklorem skutečně žije, od té, která ho používá jen jako atraktivní kulisu?
Tohle je velmi vážné téma a asi tuším, kam míříš. Ano, existují kapely i jednotlivci, co tato témata používají jako kulisu ke svým čistě komerčním zájmům. Smutné, ale bohům žel tomu tak je. Nemám jim to za zlé, každý se nějak snaží přežít. Je ale dobré se naučit toto rozlišovat, ne každý třpyt je zlatem. Právě o tom rozlišení, o tom je naše dospělost vůči našim rodičům – bohům. Kapela s anglickými texty, zpívající o slovanských bozích, to asi až tak vážně myslet nebude – to jen tak pro příklad, kam mířím. Ve videoklipech k novým skladbám hojně využíváte AI technologii. Jaký k ní máš vztah a kde vidíš její hranice v umělecké tvorbě?
Použití AI technologií je nevyhnutelné. Odmítat je by bylo stejné jako trvat na lucích a šípech proti moderním zbraním. Kdo se přizpůsobí, přežije. Samozřejmě hranice existují, a to zcela reálné. Nejdůležitější je hrát živě, nejen anonymně existovat na internetu. Písní složených od á do zet umělou inteligencí je nespočet a jsou často i velmi povedené, jenže toto je slepá cesta, rychle se vyčerpá a co dál? Energii živých koncertů, kdy se někdo udrnkne, zlomí se palička nebo se zpěvák přeřekne, žádná AI nahradit nedokáže. Nebude dlouho trvat a fanoušci si budou cenit právě toto omylné lidské podání – od lidí pro lidi. Jsou zde reálné emoce. Příští týden pořádáte další ročník festivalu Mokoš. Jaká je hlavní filozofie festivalu, co chcete posluchačům nabídnout jinak než jiné domácí festivaly?
MokošFest je známý svým nekompromisním postojem k slovanským jazykům, tématům a žánrům. Pečlivě jsou filtrovány kapely tak, aby návštěvník cítil sounáležitost, výjimečnost, aby vnímal poslání tohoto festivalu. V minulosti jste jedno z vašich alb křtili vodou ze studánky, chystáte přivítání nové desky nějakým podobně neotřelým způsobem?
Tohle bude tajemství, které si necháme pro sebe až do posledních minut. Co považuješ za důležitější, víru nebo poznání?
Víra tu byla dřív, dnes je to o poznání. Jako Slované už máme své dětství za sebou, teď máme vykročeno do dospělého života – života poznání.