OCEÁN & SHALOM & PETR MUK - „NOC JE JAKO DEN“ – Část 2.: Šalom s námi

V roce 1990 OCEÁN natočil v bratislavském studiu během devíti měsíců hned DVĚ alba – „Dávnou zem“ a „Pyramidu snů“. Písně byly více než obroušeny koncertními štacemi. A možná svým způsobem kapelou i přenášeny – vždyť vznikaly ve své většině ještě do roku 1989.

Avšak hudební břehy se otevřely a OCEÁN se rozlil do prostoru. A do toho všeho zvládl stovky domácích koncertů, mediální smršť a občasné hudební výpady na západ od Rozvadova. Během několika měsíců získal statisíce navždy oddaných fanoušků. Petr Muk v gotické suknici zpívá a tančí svoje pověstné otočky a piruety. A klečí před diváky na kolenou. Nebo to bylo naopak?

Ve jménu čeho
Nevnímá
Potokem krve
Tě zalévá
Životem ztrácí
Jen náklonnost
Marně už čeká
Upřímnost?

Cizím je navěky

Budoucnost by mohla být tak skvělá, až na jednu drobnost. Na světlo boží se klube další výhonek hyperaktivního autorského dua Muk & Kučera – SHALOM.

Šalom s námi.

To, že se v kapele srazila ega a hudební ambice bratrů Vozáryových a Petrů Muka a Kučery, bylo zcela přirozené, lidské a pochopitelné. Kapela jela na plný výkon už šestou sezonu v neuvěřitelném trysku. Bleskově natočila a rozprodala dvě alba a schylovalo se k třetímu. Nedostala však čas se společně nadechnout. A tím pádem ani sílu a vůli jít společně dál.

Dejme slovo oběma stranám:

„Vloni, při přípravě na druhé album, se materiál začal nenápadně větvit. Petr Muk čím dál víc směřoval, jednoduše řečeno, k radostné, hravé hudbě jakoby zapomínající na skutečnou tragiku života (alespoň mě to tak připadalo a připadá); snad proto, že byl v ten čas dost depresivní a potřeboval kompenzaci. Spousta věcí se na album nedostala a Petr prohlásil, že v tom případě si je chce vydat sám, záleží mu na nich, jsou mu blízké. Problém nebyl v tom, jestli jsou tyhle písně lepší než tamty, ale v tom, že já jsem nemohl - a myslím, že můžu v tuto chvíli mluvit i za bratra - vzít tyto věci za své, ztotožnit se s nimi a vložit do nich něco ze sebe…

SHALOM není můj svět. Viděl jsem to jako vysloveně lehkou, oddechovou muziku, byť v textech jsou zakódovány zásadní otázky. Tenhle názor jsem nezměnil, s časem jsem však odboural vyslovené odmítání; viděl jsem koncerty, slyšel nahrávky a došel k tomu, že to celé drží radost, které v tom bezesporu je a která je svobodná. Je to hravé. Je to hra na střední proud. Z jakéhosi neosobního filozofického hlediska je to pro mne velice zajímavá zkušenost.“ Toto řekl Dušan Vozáry v rozhovoru pro Mladý svět v roce 1992.

Co v té době cítil Petr Muk?

„Od roku 1985 jsme spolu trávili spoustu času… dvě třetiny času jsme trávili na hotelech mimo domov. Tak to šlo celé roky. V autě jsme už nemohli spolu vydržet. Jeden chtěl větrat, druhý kouřit, třetí poslouchat hudbu, čtvrtý meditovat. Prostě to přestalo fungovat… Problém nastal s albem „Pyramida snů“ a písní „Naděje“, která se stala oceánistickou hymnou, prostě pecka. Dovolil jsem si k ní napsat text a Honza Vozáry řekl, že to je jak písnička pro Ivetu Bartošovou.

Tehdy jsem pochopil, jak je to celé scestné. Řekl jsem, že pokud s nimi ještě budu tvořit, tak ať si donesou svůj vlastní hudební materiál. Maximálně si vymyslím zpěvovou linku a svoje písničky si budu dělat sám. Takže rozpad přišel kvůli přetlaku písní. Už jsme se nikdy nedali dohromady.“

Jisrael!

Dvojice Muk a Kučera v roce 1992 přibrala do nově zrozené kapely SHALOM sice kmenového, leč nezpívajícího a nehrajícího textaře OCEÁNU – Petra Honse. Navíc se řady souboru rozšířily o tři vokalistky. S odstupem času se jeví, že temnější OCEÁN a barevnější SHALOM se dnešnímu posluchači mohou zdát díky vroucnému tenoru Petra Muka, klávesovému soundu a jednotné textové linii prakticky nerozlišitelné. I když – ďábel se skrývá v detailu. Jak již název napovídá, SHALOM se jednoznačně upnul k tomu lepšímu ze židovských kořenů.

Sám Petr Muk po letitém hledání opory ve víře uvažuje o konvertaci k židovství. Kapela navštěvuje Izrael a natáčí během týdne tři klipy v místních exteriérech.

I toto rozhodnutí bylo riskantní. Nezapomínejme, že izraelský stát do konce roku 1989 nepatřil u nás právě k těm oblíbeným. A najednou se tady z ničeho nic objeví mladá kapela, která přináší zcela vědomě ve své hudbě, textech, image a vyjádřeních pro veřejnost přímý kontakt se židovskou kulturou a vírou. 

Jarmulky, kaftany nebo naopak sporé černé military oblečení a naleštěné kanady jsou jen vrcholkem ledovce. Všichni členové jak OCEÁNU, tak SHALOMU se od mládí odlišovali od vrstevníků skutečným zájmem o studium filosofie, náboženství a světa kolem nás. A navíc – ať si kdo chce co chce říká, záliba hudebníků ve studiu textů mudrců a bádání o duchovnu výrazně ovlivnila přemýšlivé fanoušky. Paní Martina H., r. 1971, zdravotní sestra a fanoušek obou kapel mi před několika dny řekla asi toto: „Já jsem opravdu o Davidově hvězdě a židovství do éry OCEÁNU a SHALOMU nic moc netušila. To vědění mi přinesli až oni. Byli jako zjevení.“