Laura a její tygři: Černé brýle jsou maska, která dokonale funguje

Skupině Laura a její tygři vychází v Supraphonu dvojalbum. Je na něm její první deska Žár trvá a novinka Továrna na sny. O obou povyprávěli šéf formace a baskytarista Karel Šůcha a zpěvačka Lucie Bakešová.

Alba Žár trvá se v roce 1988 prodalo přes sto tisíc kusů…

Šůcha: Prodalo by se ho ještě daleko víc, ale komunisti jeho výrobu zastavili, aby se prý dostalo i na jiné. Takže ti, kteří si ho nekoupili tenkrát, mají teď šanci.

Když jste začínali, skutečně jste měl vymyšlené, co bude Laura hrát a jak budete na jevišti vypadat?

Šůcha: Ano, takhle jsem si to vysnil. Tenkrát byla doba víceméně divadelní. Kamarádili jsme se s herci, s režisérem Petrem Léblem, bratry Cabany, chodili jsme na jejich představení a oni na naše koncerty. Celá tehdejší generace se znala a spolupracovala.

A proč právě bílé košile a černé brýle?

Šůcha: Na to už jsem odpovídal stokrát a pokaždé jsem řekl něco jiného. Kterou verzi chcete slyšet?

Na kterou máte zrovna náladu.

Šůcha: Tehdejší doba mi přišla zoufale buranská, tak jsem si řekl, pojďme ze sebe udělat gentlemany. A protože by se kluci těžko dostali ke smokingům nebo frakům, zatímco bílou košili měl každý, rozhodl jsem se pro ni. A černé brýle? To je maska, která na koncertě dokonale funguje, protože když si je nasadíte, můžete hrát divadlo a jestliže si to diváci zaslouží, tak je nakonec sundáte. To se ale dává jen dobrému publiku za odměnu. S publikem je to jako se sexem. Ten taky nezávisí jen na chlapovi.

Na vaší první desce zpíval sólově hlavně Martin Pošta. Proč byla Ilona Csáková pouze ve sborech?

Šůcha: Když jsem dnes desku Žár trvá, poslouchal, řekl jsem si, proč jsem ji nepustil dřív dopředu. Asi proto, že byla drzá.

Přestože je mezi oběma alby skoro třicetiletá pauza, kvalitativně to vidět není…

Šůcha: V naší první partě byli samí talentovaní lidi. Navíc jsme často cvičili a repertoár si ohráli. A pak najednou vyjdete ze sklepa, tleskají vám v Čechách, ještě než si na ten potlesk zvyknete, otevřou se vám dveře do zahraničí, a tleskají vám, kam přijedete. Ludwigsburgh – osmdesát tisíc lidí a Steve Lukather a jeho parta na vás vydrží čučet celý koncert. To potěší víc, než ta spousta lidí.

Lucie, přestože v Lauře zpíváte něco málo přes rok, vaše interpretace působí velmi přesvědčivě…

Bakešová: Pro mě je v písničce text skoro nejdůležitější. Je v něm všechno, co chci říct. Muzika ho jen podpoří.

Šůcha: Nejdůležitější je, aby bylo cítit, že si za tím zpěvák stojí. Továrna na sny je, pokud jde o zpěv, nejsólovější deska v historii naší kapely. Dříve jsme se u sólového mikrofonu více střídali, tady jsme vsadili jen na Lucii a nelituji toho.

Jak vzniklo oněch třináct nových písní?

Šůcha: Ze začátku jsme jich měli samozřejmě víc, ale vyvrbilo se to takhle. S některými jsem váhal, třeba s Andělem strážným. Nakonec jsem rád, že tam je. Továrna na sny je výběr za období pěti let.