Bruno: „REVOLTIKON“

Věta, kterou pozorný čtenář nalezne na str. 425 Brunova „Revoltikonu“, může mít jen dva výklady – buď to louská od konce a zatím neví, nebo se jako já hltavě proklestí k finále grande od první stránky a začíná tušit souvislosti. 

Na Brunův epos jsem se opravdu těšil celé minulé léto. Ale když jsem při premiérové prezentaci ve stánku vydavatele Mystic Production na Brutal assault 2014 Mistrovo dílo potěžkal, nákup jsem dočasně odložil. Autor se totiž opravdu rozmáchl a místo očekávaného kolibřího vydání nebo paperbackové odlehčené verze jsem v ruce držel kilo poctivé těžké literatury. Co taky čekat od tradičního letopisce české deathmetalové scény, že.

Autobiografický „Revoltikon“ se 444 stranami textu je nabit příběhy, vzpomínkami, fakty, citacemi, fotografiemi, rozpisy tour i dobovými recenzemi. Ale nechť se čtenář neobává nezáživného kronikářského suchopáru. Naopak. Bruno má mimo jiné cit jak pro nadsázku a sebeironii, tak i pro patřičný odstup. A umí příběh vypointovat. I zklidnit. To, co se zdálo žhavé před dvěma desítkami let, už má dnes hrany obroušeno. Vše přirozeně uzrálo a uleželo. A symbolických 666 výtisků je spíše hříčkou. Žádné dusivé obláčky síry a pálení bříšek prstů při listování čtenáře nečeká.

Bruno totiž opravdu psal tuto knihu jako knihu. A jak sám říká v předmluvě: „Co naopak považuji za možné pozitivum, v něž hluboce doufám, je fakt, že se mi snad podaří odvrátit alespoň pár lidí od počítačů a televizních obrazovek zpět ke čtení klasické tištěné knížky, kterou nic nenahradí. No řekněte sami, přijde vám praktické si číst na laptopu nebo e-čtečce v koupelně, na dovolené na pláži, v posteli, ve vlaku nebo na toaletě?“ 

Mezi námI – rád sáhnu po memoárech kohokoliv z osobností hudby, rocku a metalu. Většinou však o dotyčných hudebnících píší pozůstalí (což je ta nejhorší varianta), nebo kompilaci splácají na objednávku psavci a vyhledavači citátů (což je varianta nedobrá). Ale nepamatuji, že by činný hudebník chtěl čtenáře navnadit na šustění stránek a práci se záložkou. I to je přátelé „Revoltikon“.

Co je na „Revoltikonu“ pro mne nejvíce překvapivé? Opravdu jsem netušil, že máme s Brunem společnou zálibu i v motorkách. Jaroslava Faltu na motokrosové číze jsem jako malý kluk žral taky. A když po odeznění okouzlením vůní benzínu přišlo uhranutí decibely a ladnými tvary elektrických kytar, Bruno si svou první krnovskou bílou Jolanu Vikomt s jedním snímačem pořídil za 660 korun v Hradišti. Já jsem si svou mahagonovou Jolanu Iris se dvěma snímači v rodném Krnově opatroval jak oko v hlavě. Ale tady se to celé zlomilo. Ze mne se stal pouze vášnivý fanoušek a posluchač a z Bruna pilíř KRABATHOR a HYPNOS. 

Oběma kapelám odměřil autor ve svém příběhu rovný díl. A každému ze svých spoluhráčů, hudebních přátel a kolegů z branže nechal právě tolik prostoru, aby žádné jméno nebylo opomenuto. Pro milovníky historie a historek o deathmetalu se stane „Revoltikon“ tím, čím je pro egyptology Rosettská deska nebo pro chemiky Mendělejevova tabulka prvků.

Není to vždy jednoduché a laskavé čtení. Nekonečné cesty v rozhrkaných vozidlech nebo naopak přelidněných tourbusech za divákem jsou ubíjející. Dojet, vybalit aparát, nazvučit, nanosit merch a čekat na fans. Zahrát, zhltnout bagetu, naložit aparát a jedeme na další štaci. A pokud se do příběhu navíc přimotá svinská manažerka Steffi z mocného vydavatelství Century Media během pověstného tour 1996 po západní Evropě, tak se z hudební odysey stává deathmetalové psycho. 

„Revoltikon“ je velmi upřímná a přímočará kniha o lidech, kteří žijí hudbou a pro hudbu. Hrají, naslouchají a těší se z ní. Je to svědectví o vítězstvích a prohrách. Únavě, hledání a nacházení. Vůli a touze. Přiznám se, že nejvíce mne zasáhly kapitoly Nicota (2006-2009) a Vzkříšení (2009-2014). Vidět Bruna v mysliveckém, ostříhaného a s plnovousem je bizzare. Opravdu už mu chybí jen krátkosrstý jezevčík. A kdoví, jak by to všechno dopadlo, kdyby si tehdy místo náhodné návštěvy obchůdku s hudebními nástroji zajel koupit plánovaný cement na fasádu. Naštěstí pro něj i pro nás dostal přednost před cihlami jistý pan Fender a jeho kolega Marshall.

Všechno má svůj čas. Sice jsem si nakonec „Revoltikon“ na Brutalu nepořídil, štěstí mi přálo až později. Při vzkříšení KRABATHOR bych totiž nemohl mít pod pódiem obě ruce vysoko nad hlavou.

Bruno Kovařík je na naší metalové a kulturní scéně nepřehlédnutelná osobnost. Přeji mu, aby se svými přáteli z HYPNOS a KRABATHOR pokračoval v tom, co dělá rád a dobře. I ten, kdo zpívá občas o smrti, miluje život. Hudbě zdar a metalu zvlášť!

Název knihy: „REVOLTIKON“

Autor: Bronislav Bruno Kovařík (1970) – člen KRABATHOR (1986-1999) a HYPNOS (1999- dodnes)

Vydáno: 6. srpna 2014, nakladatelství Mystic Production

444 stran, 666 výtisků