KURTIZÁNY Z 25. AVENUE - Honzíkova cesta

Poslední studiovka KURTIZÁN „Teorie morfické rezonance“ mě jaksi minula, takže můj poslední zážitek s nimi se datuje do roku 2005 a k desce „Chemie“, která měla rozhodně své dobré momenty (skladby „Chci tvoji hlavu“ anebo „Xanax“), ale celkově mě až tak úplně nevzala. Odvedli sice standardně dobré řemeslo, ale od téhle party jsem vždycky čekal trochu víc než jen obvyklou porci hutných riffů a zabrzděné agrese. Kytarista a duše kapely Tomáš Vartecký se nikdy netajil svojí náklonností k HELMET, takže není žádným překvapením, že jejich vliv je na novince poměrně výrazný. Podobná barva kytary a riffů, povědomé skladatelské postupy a harmonie (nejzřetelnější je to ve skladbě „Helmut“) mě osobně ale nijak neiritují, protože stejně jako on jsem velkým fandou téhle party sdružené kolem kytaristy Page Hamiltona, i když od alba „Betty“ už to jaksi není ono. KURTIZÁNY k tomu přidávají osobitou poetiku a solidní melodické chorusy, z nichž některé mají až stadionové ambice („Fanoušek“), ale trochu mi chybí nějaká vyložená „hitovka“, která by mě opravdu zvedla ze židle. Převládají řízné kytarové riffy, důrazná rytmika a expresivní chraplák Dana Kurze z ATARI TERROR, který nahradil původního vokalistu Honzu „Simona“ Kůstku a tato spolupráce se ukazuje jako oboustranně prospěšná. Album podle mě nemá žádné výkyvy ani na jednu stranu, takže z něj mám vlastně dost podobný pocit jako z výše vzpomínané „Chemie“, tedy poctivé řemeslo od borců, kteří dobře vědí, jak na to. Přesto ale cítím lehkou pachuť nenaplněných očekávání, protože si pořád myslím, že v silách kapely je toho mnohem víc. Michal Jakubík