
Člověk u tohoto dvojdisku chvilku žasne a pak zase chvilku kroutí hlavou. Žasne nad tím, jak skvělá a nadčasová muzika vznikala v tehdejším Československu mimo ten celý normalizační cirkus, a kroutí hlavou právě nad tím, jací asi museli (a musí) být lidé, kterým podobné, v podstatě neškodné aktivity vadí, až je v podstatě buď zakážou anebo odsunou na periferii. Nebudu se tvářit, že jsem tuto část kariéry VITACIT zažil takříkajíc v první řadě, protože by mě usvědčilo datum narození v občance, ale zpětně viděno, VITACIT v období 1986–1991, které shrnuje tato (jak se zdá dle názvu) první část vzpomínkového bádání, neměl po skladatelské a hráčské stránce oproti zahraniční konkurenci mnoho nedostatků. Samozřejmě vybavení a kvalita tehdejších snímků (pohříchu se pár skladeb dostalo pouze na singly) pokulhávala, ale i kvůli tomu (a rovněž i kvůli autorským právům) nahrál Miloš Dodo Doležal v uplynulých dvou letech vše znovu. Přičemž zachoval krásný osmdesátkový feeling, žádné podladění či jiné fígle, čirý heavy- či někdy rovnou speedmetalový zvuk a přístup. Takhle to ve stejné době váleli Němci, ke kterým spousta zdejších fans nakukovala skrze burzy a další nedovolené kanály. Naštěstí Dodo je činorodý a vytrvalý, a tak tímto nádherným způsobem oživil historii, aby si všichni, kdo zde uvedené věci pamatují z pokoutně stočených demáčů či tehdejších koncertů, mohli po třiceti a více letech vychutnat plnou sílu těchto skladeb. A koneckonců i my později narození, které metalová vlna spláchla až na přelomu osmdesátých a devadesátých let, máme konečně možnost si dosbírat další střípky do kaleidoskopu tvorby VITACIT a Miloše Doda Doležala, která právě s každým podobným zveřejněným dílkem inklinuje k naprosté výjimečnosti.
Jan Kozák
HEIDEN vydají album Cma
HEIDEN avizují dosud nejtemnější kapitolu své tvorby. Vrstevnatá, tmavá hmota, jako popel ze spálených domů, který vsákly karpatské hory. Album "Cma" navazuje na svého předchůdce "Andzjel" z roku 2022, je však ponuřejším a...
číst dále