TITANIC - ON

Šesté řadové album TITANIC mám už ve svém přehrávači nějaký ten měsíc a nutno říct, že tato nahrávka patří nejen mezi nejlepší tuzemské počiny za uplynulý rok 2021, ale z mého pohledu aspiruje i na desku, která výrazně formuje českou heavymetalovou scénu a dává jí nový impulz. A přitom nic složitého, respektive revolučního „ON“ neskrývá. TITANIC si po svém restartu nastavil výrazový i zvukový standard, které osciluje někde mezi tradičním heavy metalem a současným powermetalovým proudem. Nutno však dodat, že na novince této kombinaci poněkud přiložil pod kotlem a výsledkem jsou někdy až thrashem nasáklé pasáže, které dávají vzpomenout na legendárního „Ábela“. S přihlédnutím k tomu, jak TITANIC vždy o něco vyroste na koncertních pódiích (a to i stran oné ostrosti), je však logické, že si onu „živou“ energii tentokrát zcela přenesl i na album, a to je tak největší jízdou od dob, kdy tato metalová loď znovu opustila brněnský přístav. Pamětníci sice asi zapláčou, že z původní sestavy zůstal už pouze Zdeněk Černý, ale když už holt okolnosti a v případě Milana Hanáka i krutá zubatá zatočily osudím takovým způsobem, není čas na nářky. Naopak je skvělé, jak TITANIC „vyfutrovali“ svým umem i zápalem současní „kredlíci“ i služebně nejmladší člen Milan Vajgrt. A když si člověk uvědomí, jak i Zdeněk v této konstelaci minimálně hudebně mládne, máme tu československou metalovou legendu ve formě, o jaké si většina zdejších spolků může nechat jen zdát. Jan Kozák