SEVEN - RNR

„Rock’n’roll není móda, to je dar…,“ tvrdí na svém novinkovém albu českobudějovičtí SEVEN. Potměšilec ve mně dodává, dar je to tehdy, když se to umí. Což je věc, kterou si u SEVEN s jejich výživnou diskografií, muzikantskou obratností i hudební nápaditostí snad nikdo netroufne zpochybňovat. Na tomto bytelném základu SEVEN postavili i novinkové album s lakonickým názvem „RNR“, na kterém nejdůležitější roli hraje (svým způsobem docela překvapivě) člověčina, radost a rocková pohoda. Z na první pohled žánrově nevybočujících písní je cítit, s jakou radostí a chutí je SEVEN tvořili, jakou do nich nacpali energii, přírodní písničkovost a chytlavost. Návykovost desky nevyleze hned na první dobrou, možná na tom má hlavní zásluhu důraz a kousavost, které SEVEN průběžně do desky pumpují, tak jako v adrenalinovém otvíráku „Myšlenky“ či v mrazivé dominantě „Smrt“ a jedovatém „Zlu“. Nevtíravě se však rozlézá po těle, čemuž napomáhá v kontextu se SEVEN až nezvyklá hravost, i odlehčení zaoceánského hard rocku, které se rozsvítí v titulní skladbě. Symbióza těchto dvou poloh, ideálně charakterizovaná houpavým „Pláčem andělů“ s hostujícím Honzou Toužimským je natolik vyvážená, že se u drtivé většiny skladeb přistihnete, jak se podvědomě pohupujete v bocích a ruka má chuť letět k nebi. V závěru se za sebou sejdou vláčné a náladově podobné pocitovky „Loučení“ a „Život“ (byť její nově zpracovaná verze je označena jako bonus) a tento tandem trochu zbrzdí drive předchozí přímočaré jízdy, ale sílu albu to neubírá. SEVEN nechtějí ohromovat, SEVEN na precizně zpracované desce chtějí bavit sebe i posluchače. A daří se jim to s odzbrojující lehkostí.