Metalový potěr, díl 1.: ALIA TEMPORA

Ráda navštěvuji menší tuzemské akce, kde jsou k vidění metalová batolátka a hledám nové a nadějné kapely. Existuje jich tu spousta a určitě by mi zabralo hodně času, než bych vám je představila všechny. Zaměřila jsem se proto na ty smečky, které už spolu chvíli hrají, koncertují, ale ještě nevydali plnohodnotné CD.

Tentokrát jsem zalovila v brněnských vodách a vybrala jednu symfonickou female fronted, která stojí za zmínku. Trochu jsem je vyzpovídala, abych věděla, jak se umí prezentovat a co si o sobě myslí. A nakonec jsem poprosila o názor jiné brněnské hudebníky, zkušené i nezkušené, známé i neznámé.

V dnešním, historicky prvním díle METALOVÉHO POTĚRU si představíme skupinu, která si říká ALIA TEMPORA.

 ALIA TEMPORA

modern symphonic metal

Rok založení: 2012

Sestava: Markéta Morávková – zpěv, irská flétna                                                  

                Radek Žák - kytara

                Štěpán Řezníček - kytara, growl, vokály

                Pavel Žák - baskytara

                Aleš Winkler - bicí

S „Aliou“ jsem se seznámila před pár lety, když hráli na nějakém menším festiválku na Moravském náměstí v Brně. Tehdejší koncert byl, budu-li upřímná, naprosto příšerný. Bylo mi jich trochu líto, viděla jsem, že je hraní sice baví, ale ještě moc neví jak na to. Husí kůže mi běhala především z nevypracovaného hlasu Markéty. Uběhlo ale několik měsíců a smečka, která neměla příliš dobrou pověst, zase někde hrála a já jsem se tam přichomítla. A koukala jsem jako blázen. Kluci se slečnou se hodně zlepšili. A o dalších pár měsíců později mi málem dojetím ukápla slza, když jsem je viděla. Takový pokrok!

ALIA TEMPORA má ještě sice nějaké mouchy, ale má velkou sílu v odhodlání, nebojí se kritiky, umí ji příjmout a co víc – umí se z ní poučit. Ze sluchového teroru se stala opravdu velmi příjemná banda, na kterou si ráda zajdu. A tak by to mělo být. Nevzdávat se, učit se a pilně cvičit. Alia je důkazem, že to funguje a já jsem moc zvědavá, jak budou znít na další akci.

A co by vám o sobě řekli oni sami?

Kdo jsme:

Mladá female fronted kapela z Brna, která se snaží experimentovat s propojením moderní elektronické hudby a symphonic metalu. Texty píšeme anglicky a snažíme se do nich vždy vložit nějaké poslání, ponaučení, skrytý dvojsmysl a podobně.

Náš největší úspěch:

Účast na Brněnském Majálesu 2014 a vystoupení na koncertě legendárních brněnských FUTURUM.

Chceme být jako:

Chceme být sami sebou, ale určitě nás ovlivňuje spousta kapel, např. AMARANTHE, LACUNA COIL a DELAIN.

Kde se vidíme za pět let:

Chtěli bychom mít vydaná alespoň dvě alba, nějaký ten videoklip, hrát 2-3 koncerty měsíčně i v zahraničí a účastnit se velkých českých festivalů.

Naše největší přednosti:

Zajímavá kompozice, propojení elektronické hudby s metalem a krásná baba za mikrofonem!

Naše největší nedostatky:

To, že zpěvačka vydrží max panáka rumu...

Odkazy:

www.aliatempora.com

www.bandzone.cz/aliatempora

www.facebook.com/AliaTemporaOfficial

Za brněnskou kapelu ALIA TEMPORA odpovídala jejich vokalistka Markéta Morávková.

Názory:

 „Hraje jim to velmi dobře...nechal bych jen chlapáckej zpěv a bylo by to dokonalé. Nevím proč se rozmohla móda zpěvaček u nás. Ale ty které to OPRAVDU umí, spočítáte na světě na prstech jedné ruky. U nás znám pouze dvě.“

BIG BOSS (ROOT)

„Určite by se dalo zapracovat na aranžích, protože třeba refrén je super, ale úvodni riff je spíš klišé. Jinak výslovnost a zvuk by se daly zlepšit. Refrén je fajn protože je hitový, ale zároveň není takový, že by ho človek slyšel už mockrát, takže dělat to tím způsobem a bude to super.“

Libor Kukula (ABSTRACT ESSENCE, ASCENDANCY)

„Názor na Aliu? Mají chytlavý písničky, jsou to fajn lidi, co drží při sobě. Líbí se mi Štěpánův growl, na to, že to dělá chvilku, to dělá sakra dobře. Co se jinak týče zpěvu, tak do hudby se hodí, ale občas intonačně ujíždí. Musí na sobě ještě trochu zapracovat, ale to my všichni :)“

Karel Peltán (WOLFARIAN)

 „Female-fronted metal jak má být: female v podobě prsaté zrzky, metal zosobněný čtveřicí satyrů vybrušujících riffy vytažené z útrob samotného pekla. Rozhodně stojí minimálně za poslech.“

Jan Darebný (TOM THE BAKUGAN)