WARNA - Castellum

Len sila v nás svetlo nám dá,
peklo a zlo vyženie z nás…

Podle debutového alba „Castellum“ nemám úplně pocit, že by slovenská čtveřice WARNA měla potřebu za každou cenu od sebe odhánět síly pekelné. Její výpravné spojení heavy metalu a blacku s horrorovou atmosférou sice nemá potřebu přímo vzývat démony, ale mystičnost a potemnělost je jednou z nejzásadnějších položek výrazu kapely, takže spojení s tajemnými příběhy jednoznačně cílí na příznivce temnějších stránek lidské povahy i hudby.

Pokud se vám při tomto popisu vloudilo do podvědomí jméno krále horroru KING DIAMONDA, nejste vyloženě na špatné cestě, nicméně pojítkem je především strachopudná atmosféra a WARNA na to jde z hodně jiné strany. Jednak dobře sladěné duo Juraj Šimek a Nicolleta Hordin nemá tak signifikantní, pronikavé a výpravné hlasy, a byť s nimi (zejména Juraj) přispívají k dostatečné barevnosti nahrávky, přece jen hrají víc na konzistentní zastřenou atmosféru, než na extravaganci a vokální ekvilibristiku. I hudebně (nápadově a celkovým provedením) působí „Castellum“ skromnějším dojmem – je možná škoda, že WARNA se vytrvale drží nepříliš ohebného výrazu a nepustí do svých nálad víc opulentnosti a mohutnosti, která by nemusela ani příliš nabourávat určitou syrovost s kořeny v black metalu. U nápěvu závěrečné „Mesačné balady“, u středověkem vonící položky „Pomstou hnaný“, či u vláčného refrénu pestré a rytmicky i melodicky výrazné „Bludičky“ coby jedné z nejzapamatovatelnějších skladeb se přímo nabízí, aby kapela ještě více přifoukla působivou atmosféru. Především díky tomu jako ideální reprezentativní položka nabídnutého menu vychází agresivně akční a přímočará „Za všetkých zabitých“, či riffovka „Pod nočnou oblohou“ s výbornou sólovou kytarou, sympaticky uskřípaným vokálem i chuťově skvěle sladěnou duetovou pasáží. Do skromněji pojatého výrazu (klidně začněte u minimalisticky mrazivého bookletu) zapadá i řada občas lehce naivních a nekomplikovaných instrumentálních ploch, díky čemuž je jasná jedna věc – WARNA ví, co dělá, a ví, co dělat chce. Její výrazový svět je možná trochu skromnější (byť využití xylofonu není úplně tradiční) a frázování sem tam trochu svérázné, ale to naštěstí nesměřuje k tomu, aby atmosféra alba „Castellum“ přišla o svoje svébytně přesvědčivé kouzlo.

„Castellum“ má tah na bránu, nápad, energii i osobitost. To vše slouží k tomu, aby nejzásadnější složka, tedy temná, trochu depresivní atmosféra plná strachu, mohla plně působit. Zatáhněte závěsy, zapalte svíčky a můžete se s debutem slovenské WARNY příjemně bát.

Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN