ŠKAREDÁ HOLKA - Hnaný větrem

Druhý kotouč brněnských hardrockových básníků života vykopává celkem kulatě a zostra. Bavíme se samozřejmě o titulní skladbě „Hnaný větrem“, která poplatně svému názvu uhání v dynamickém kvapíku předurčujícím věci následující. I vál „Cadillac“ je svižná věcička vhodná k poslechu při jízdě širou krajinou. Zato „Otylý černoch“ vybízí k tanci, byť by mělo jít o dámu poněkud korpulentnější, o které se zde jen tak mimochodem pěje. Taneční kroky se budou hodit i v ryzím rokenrolu, ságem napuštěné věci „Žermína Vránová“. Zadýchané plíce ukonejší poklidná skladba „Jsem štěstí“, která zároveň utne juchavou atmosféru direktem pěstí, naštěstí bezbolestně a ve spirituálním duchu. Lahev ke rtům a končetiny do horizontální polohy nastaví tepající song „Nohy nahoru“ s nakažlivým melodickým refrénem, což je ostatně stálá deviza ŠKAREDÉ HOLKY. A platí i pro následující rockerské verše s hlavičkami „Kyselé splíny“ a „Rock’n’roll Tonight“. Vskutku epickým srdcebolem se pak stává věc devátá, „Knihovna neřesti“. Pamětnice zhýralství shoří a kromě popelu zůstává v ústech pachuť, která vyhřezne v eposu posledním – „Všichni mi lhali“. Každý máme občas pocit, že nám svět naložil víc, než bylo zdrávo, tak proč si nezaskuhrat. Jen je třeba v sobě opět najít sílu a dostat vítr do plachet. A kapely jako ŠKAREDÁ HOLKA pro to mohou být oučinným škapulířem či magickým rezavým lektvarem. Každému dle jeho gusta. Zdeněk Pospíšil