SLUT - Spirit Of Brotherhood

Vzpomínáš na pražáky SLUT, kámo? Začátkem devadesátek to byli snad největší střelci, cos tady mohl v žánru hardcore potkat. Do toho ještě narvali i nějakej noise bordel a byla to fakt parádní jízda! Takoví čeští UNSANE. V devadesátým osmým si dokonce zahráli ve Státech a pamatuju si, že jsem na ně po návratu hned mazal, páč jsem čekal rozjetou a ještě nadupanější partu, která to tady rozseká všechno na hadry. Ty vole, to bylo zklamání! Celej set byl jakejsi unavenej, bez šťávy a bez energie, a tak mě vůbec nepřekvapilo, že se pak za dva roky rozpadli. Ta jejich poslední deska "Luftganja" byla sice na jejich poměry docela experimentální, ale taky vyměklejší a neměla ani zdaleka takovej tah jako na začátku. Myslel jsem, že se nad nima už navždycky zavřela voda, ale oni tak nějak furt doutnali pod povrchem a nebudeš věřit, že teď dokonce vydávají novou desku! Možná namítneš, že to jsou už stejně jako my staří fotři a že se od toho nedá nic čekat. Velká chyba, kámo! Nějak to v nich během těch let asi kvasilo a teď to vylítlo ven takovým švuňkem, že budeš čučet! Není to už samozřejmě takovej šupec jako v devadesátkách, artróza a bazén vylemtanýho chlastu všechno zpomalily, ale má to rozhodně drajv a takový ty temný podtóny, co tak milujem. Borci bez iluzí, kteří moc dobře vědí, že parádně dlouhá šukačka se zralou ženskou je úplně jiná liga než rychlovka s mladou kozou někde vzadu u hajzlu. Dvě vostrý kytary, zkreslenej vokál, dunící basa a tvrdý škopky hrajou jako jeden a je to sebevěeomý a hustý a přiměřeně nadržený, takže nemáš problém jim to věřit. Mají tam i nějaký hosty, včetně toho pošuka Eine Stunde Merzbautena, kterej jim tam ve dvou věcech předvedl fakt parádní industriální bordel. Osobně si myslím, že naživo to bude totální sekec, páč ta produkce mně přijde trochu zbytečně krotká a rozhodně by jim slušel syrovější zvuk, ale když se do toho zaposloucháš a představíš si to v malým klubu pořádně ohulený a totálně odbržděný, jsem si jistej, že zbouraj barák! Máš recht, tyhle návraty většinou stojej za hovno, ale v tomhle případě se to fakt povedlo, i když bych si na to předtím nikdy nevsadil. Tak jo... pane vrchní, ještě dvě, jo?

Michal Jakubík