LUNATIC GODS - Vresovrenie

A keď nebudeš poslúchať, všetko ti vezmem!!!

A tak radši poslouchám a hodně mě to baví. Snaha detailněji popisovat dění na osmém albu slovenských LUNATIC GODS s názvom „Vresovrenie“ je předem ztracený boj. „Vresovrenie“ je nekonečný, mnohovrstevnatý vír proměn, jež se týkají se nálad, tempa, žánrů, nástrojů i hlasů. Nelze udělat chybu tvrzením, že dominantní je black metal, ale folkové pramínky, deathová hrubost, či progresivní vyhrávky jsou strašně důležité a poměrně časté. Stejně tak dobře lze tvrdit, že dominuje hrubost a agresivita, ale LUNATIC GODS přitom občas obratně sáhnou po lehké melodii, či po snadno uvěřitelné jemnosti. Škaroupkovy divoké bicí jsou úžasně natlakovanou vichřicí, kytarové riffy docela zběsile koušou, ale občas ustoupí houslím, cimbálu či kontrabasu. A byť možná tohle všechno může vytvářet dojem, že „Vresovrenie“ je značně neuspořádané, LUNATIC GODS dokázali potenciální chaos naprosto dokonale zkrotit, takže to nejpodstatnější, co z alba dýchá -podmanivá atmosféra - funguje na výbornou.

Na plnou ochutnávku toho, o čem dosud byla řeč, stačí úvodní „Tú zlatú niť spáľte“. Do klidného, rozjímavého vybrnkávání nastoupí akční bicí, s nažhaveným riffem skladba zhutní, aby explodovala v divokém uskřípaném řevu, střídajícím se s nadýchanějším čistým zpěvem, podmalovaným smyčci, a následným vybuchujícím chropotem. V tomto pelmelu LUNATIC GODS vydrží bouřit a kličkovat víc než sedm minut, v nichž se výpravnost ideálně snoubí s agresivitou i přemýšlivostí. „Pieseň zhavranelých“ odstartuje mrazivým šepotem a divokým námelem, následné náladové zklidnění je snad jediným (ne příliš dlouhým) momentem nahrávky, které poněkud ztrácí tah. Krotce zní i krátké instrumentální intermezzo „Aqua Aura“, ale jemná melancholická vyhrávka má v okolní bouři velmi příjemnou náladu, umocněnou tím, že po ní přijde nejsilnější blok nahrávky. Brutální „O sekere, čo slabosť hladaľa“ s krásně folkovou mezihrou a nejakčnější upalovačka „Šialení bohovia“ s masakrálními houslemi nedají vydechnout a jsou nejlepší výpovědí o velmi silné aktuální (hráčské i skladatelské) formě kapely.

K tomu, aby LUNATIC GODS mohli znít ještě pestřeji, přibrali do party Maya Petranina (CASTAWAY, SYMPHONITY, NIAKARA), Romana Čiefa, Jakuba Mrážika, či Samuela Dudláka (BESNA). Pokud jsem dvanáct let staré album „Vlnobytie“ považoval za téměř dokonalé, jeho letošní bratříček (byť do pokrevní linie drobně vstoupily i jiné vlivy) si s ním může stoupnout do jedné řady jako rovný s rovným.

Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN