TORTHARRY - Paměť kamenů

Legendární domácí hrdlořezové TORTHARRY se nikdy s ničím a nikým nemazali. Nejen proto jsem se tetelil štěstím, že mám možnost si poslechnout čerstvou novinku "Paměť kamenů". Jak již samotný název alba napovídá, po více jak třech dekádách se rozhodli udeřit na věčně hladové fanoušky mateřštinou. Co je k tomu vedlo, netuším, ale za mě jde o příjemnou změnu si poslechnout kvalitní chrochtání v rodném jazyce. Samotný materiál čítá devět umrlých kompozic, které se nesou v tortharryovském trendu, tedy bez kompromisů, drtivě a účelně přímo na posluchačův solar plexus. Upřímně, čekali byste od těchto detahmetalových bardů snad něco jiného? Šlapavá jízda plná napětí, maximálně hutného nasazení a s groovem jako hovado vás dostane hned do té správné nálady. Není skladba, při níž by se vám končetiny nekontrolovatelně nedaly samy do pohybu. Kapela si holt umí pohrát se svými příznivci a velice snadno je dostane na svoji smrtící vlnu. Aby ne, s tolika zkušenostmi.
Tentokrát si na obalu alba smlsnul irský umělec Gary Ronaldson, který v podstatě umně zachytil základní myšlenku nového materiálu. Rozhodně nejde totiž o ani textově o nahánění nějakého motýlka po pasece, ale o seriózní matroš k zamyšlení. O zvuku se zde nemá cenu bavit, protože je nalajnován přesně tak, aby zachytil brutální dynamiku a vitalitu kapely na max, což bylo absolutně splněno do puntíku. TORTHARRY si nemají již dlouho co dokazovat. Jejich povedená brutální díla za ně hovoří jasně, což novinka "Paměť kamenů" jen potvrzuje. Klasika!

Bob Zelenka