PAČESS - Já šel za štěstím a dočkal se ho!

Bylo by celkem snadné tento rozhovor uvést hláškou, jež by čtenáře lákala na odhalení toho, kterak si kluk z malé vesnice na Vyškovsku plní vlastní sen. Nicméně z povídání k albu „Katechi2mus“ s jeho hlavní postavou Zdeňkem Vlčkem alias Pačessem na mě dýchla úplně jiná atmosféra – vědomí toho, jak strašně důležití jsou ti, kteří vám na cestě za splněním snu dělají společnost.

Tématu pivovarnictví se už dlouho věnuješ do hloubky, se zjevnou odborností. Jak dlouho se v téhle oblasti aktivně pohybuješ?
Pivovarnictví ve mě rezonuje už od střední školy a když jsem po maturitě pracoval s Otynem (Pigsty, studio Davos) jako pokrývač a vydělával peníze na vysněnou hospodu, netušil jsem, jak rychle do toho propadnu. Tehdy to tady bylo s pivní craft scénou v plenkách a měl jsem štěstí, že jsem byl u zrodu něčeho nového. Již po roce 2007 jsem začal objíždět tehdejší minipivovary a seznamovat se s tímto segmentem trhu. No a za pár let jsem již distribuoval minipivovary do Brna a někdy začátkem roku 2013 spoluvytvářel koncepci Slavkovského pivovaru. Měl jsem to štěstí, že se mi podařilo se dostat mezi ty zkušené a zároveň otevřené pivovarníky, zvali mě na různé přednášky a degustace a já nechtěl být zkrátka kokot a něco si z jejich rad i vzal. Již od počátků jsem věděl, že se je co učit a nehodlal jsem ty zkušenosti, informace, rady, ale i příběhy nechat jen tak proběhnout kolem.

PAČESS se označují jako „Pivně didaktický metalový spolek“. Jak to vzniklo a co tě přivedlo na myšlenku začít fanoušky vzdělávat v oblasti pivovarnictví?
Takhle nás označil kamarád Láďa Jakl (ano, ten z IVK) někdy kolem alba „Poupě“ a mě se to zalíbilo a rád tohle označení používám. Láďovi za to děkuji takřka vždy, když se potkáme. Každopádně u skupiny, resp. tehdy jen projektu Pačess se to pivovarnictví promítlo do textů na druhém albu „Trapista“. Po albu „Monte Liliorum“ jsem věděl, že chci přijít s něčím hloubavým a pokud možno neslyšeným. Nepřímo mě k tomu inspiroval Morbivod a jeho projekty (miloval jsem TROLLECH, UMRTKU i STÍNY PLAMENŮ). Vydával nás tehdy Jirka Strnad a ten mě zásoboval vším, co Morbivod dělal. Pak jsem si vymyslel takový příběh o mladém pivovarníkovi, a protože jsem tehdy ujížděl na Trapistických pivech, tak jsem fantazíroval, fabuloval a netrvalo dlouho a byl na světě „Trapista“ a následně druhý díl „Zoigl“. Poté se to začalo vézt na různých příbězích o osobnostech (Chramosil), které jsem poznával na pivních degustacích, školeních, seminářích, nebo na historických jménech (Poupě, Tadeáš Hájek z Hájku) nebo jsem čerpal ze současnosti (farářka, pivovarnice Sandra Silná, moje láska k BB 33 atd). Vše nějak plynulo a těch témat bylo tolik, že by to vydalo na spoustu alb.

Česko má pověst země piva, je snadné tady nacházet příběhy spojené s pivem, které zpracováváš na alba?
Mé příběhy jsou myslím dosti odlišné. Mám to štěstí, že pracuju v takhle krásném odvětví a mám to štěstí, že jsem měl možnost se setkávat a učit od těch nejlepších. Dokonce jsem měl takové štěstí, že mě přijali a začali brát s sebou na různé pivní akce a se spoustou těch uznávaných jsem v úzkém a dosti přátelském vztahu!

Když bych chtěl nějak dělit tvorbu PAČESS, použil bych asi nejjednodušší dělítko - éra před Bárou Basikovou a éra s Bárou Basikovou. Co se v životě PAČESS změnilo, když Bára kývla na trvalejší spolupráci?
Jo, takové dělení se nabízí. Změnilo se toho mnoho. Začal jsem spolupracovat s nejen pro mě nejlepší zpěvačkou u nás, točil se skvělými lidmi ve fantastických studiích, začal se setkávat s trochu jinou komunitou lidí, muzikantů. Proběhly dosti zajímavé události, televize, rádia, spousty rozhovorů, příliv nových fanoušků, koncerty pro hodně lidí, videoklipy, nákladné produkce, mejdany, křty. O tom kluk z malé vesnice na Vyškovsku ani nesní. To vše ovšem bylo vyrovnáno vyšším zájmem, ale i závistí, křivdami, nepřejícností, prvními zkušenostmi s bulvárem, tvrdou realitou hudební branže a všemi těmi finančními machinacemi, za které lze dosáhnout prý větší popularity.

Bylo už na začátku dohodnuto, jestli jde o časově omezené společné působí nebo tuhle otázku na začátku nikdo neřešil?
Věř nebo ne, ale bylo dohodnuto jen hostování Báry v jedné písničce. To se následně rozrostlo na videoklip, pár koncertů a najednou se to vezlo. Bylo nám spolu fajn, tak nic nebránilo tomu se v rámci možností pokusit o trochu více koncertů či hudebního materiálu.

To, že se vaše cesty s Bárou rozcházejí, jste už oznámili. Je už jasné, jak bude vypadat další éra PAČESS?
Ano, na podzim jedeme tour s BRATRSTVEM LUNY a na některých koncertech se k nám přidá geniální kapela TRAHIR, jinde THE SPLIT a v Ostravě ještě VESNA. Novou tvář představíme právě na těchto koncertech, a ještě předtím vydáme nový singl a videoklip. Na všem se vehementně pracuje, ale zatím ještě nic neprozradím. Fanouškům dlužíme ještě aktuální album ve formátu LP a máme natočenou spoustu slušného živého materiálu, tak uvidíme, co s tím. Vlastně strašně rád pracuju na novém materiálu, tak možná vyjde nová deska už docela brzo. Ještě nevím.

Dvě kompletní alba, nepřehlédnutelné turné – na co budeš z éry s Bárou vzpomínat nejraději?
Čtyři roky velice plodné spolupráce a spousty skvělých zážitků. Nemálo koncertů, tolik času na cestách, večírky, různá sezení, křty, natáčení klipů, nebo hodiny prokecaného času. Je toho dost myslím. Pamatuju se, jak se spousta lidí vysmívala mému snu, dokonce mě i někteří bývalí členové zrazovali od oslovení Báry. Já ale šel za štěstím a dočkal se ho! Každopádně dnes považuju za to nejlepší z tohoto období to přátelství se skvělou ženou! Laskavou, milou, přátelskou, upřímnou, naslouchavou, vtipnou, inteligentní....

Byť by se podle názvu mohlo zdát, že nové album „Katechi2mus“ velmi úzce navazuje na předchozí „Katechismus“, přijde mi, že novinka je jednak daleko pestřejší, jednak přístupnější a přirozenější. Byl cíl roztáhnout víc křídla už od začátku nebo to přišlo samo až v průběhu tvorby?
Těžko říct, dělo se toho opravdu dost. Vždy jsem kladl důraz na písničkovost. Nejsem kdovíjaký muzikant, skladatel a textař, vím, čeho jsem schopen a tak jsem si již dávno řekl, že chci psát zapamatovatelné a třeba i jednodušší skladby. Novinka ti přijde možná pestřejší, ale drží se v PAČESS mantinelech. Velkou práci v tomto ohledu udělal samozřejmě Marthus. Nejen, že nahrál klávesy na desku, ale podílel se se mnou na aranžích a odmakal toho fakt hodně. Myslím, že on je ten důležitý faktor té pestrosti a přístupnosti. Je to zkušený muzikant, má toho za sebou fakt hodně a přísahám, že termín ,,produkce'' je v tomto případě na místě! Ta přirozenost podle mého plyne z jakéhosi sžití se Báry s kapelou. Taky dosti pomohl Noid ve studiu. Bude to shoda více náhod a pokud to tak je, jsem za ně opravdu vděčen.

Vnímáš ty nějaké zásadní rozdíly mezi alby „Katechismus“ a „Katechi2mus“? V jaké atmosféře deska vznikala?
První deska vznikala v pro mě dosti nepříjemné atmosféře, ale nechtěl jsem si ji takhle pamatovat, tak jsem s tím bojoval. Hodně mi pomohli a hlavně podpořili kluci z kapely. Čepa, Kubýk a Paramba - všichni to tehdy žili se mnou. Bára pro mě v ten čas byla opravdový anděl, nenechala mě ve štychu. Nová deska zase byla takový krásný a roztomilý chaos, ale asi se to do ní nijak nepromítlo. Vše dopadlo dobře. Nikdy nezapomenu na spolupráci s Jardou Rudišem, Noidem, Silvii, Pepou Michálkem, Adamem Balcarem nově příchozím Lukynem anebo odcházejícím Kubou. „Katechi2mus“ je spojení tolika světů a mnoha lidí. Úžasná práce a znovu opakuju, byla čest pracovat na písničkách s Martinem Škaroupkou!

Předobrazem pro skladbu „Opus Dei“ je pivovarník Jan Šuráň, který byl do roku 2021 prezidentem Českomoravského svazu minipivovarů. Šlo tvoje bádání po stopách pivního světa tak daleko, aby ses ním setkal a znáš jeho reakci na tuhle skladbu?
S Honzou se známe již nějaký čas a dovolím si říct, že jsme přátelé. Jeden čas jsem byl často na Břevnově a těch zážitků a situací s ním bylo tolik, že by to vydalo na celou desku. Je to jeden z největších odborníků a světáků, jaké jsem poznal. Tehdy, když mu přeběhl přes cestu Kočka Jan se změnil svět mnoha lidem. Honza Kočka mě inspiroval ke skladbě „Nomád“ na jedničce a teď musel přijít na řadu Honza Šuráň. Jednou jsem se prokecl o písni „Opus Dei“ Láďovi Jaklovi, když jsme jeli ze Strahova do pivnice U Kellyho. Zajímavostí této pivnice je, že od 12. 9. 1991 se zde schází každý čtvrtek přátelé okolo Ladislava Jakla a ten vede i neomylnou docházku. Bylo to velice příjemné zde posedět. No a po cestě jsem to Láďovi řekl a pak mu poslal i demáč. Slyšel to dřív než Honza, tomu jsem to poslal později. Myslím, že byl překvapený.

Kdybych měl vybrat skladbu, která mi nejvíc přirostla k srdci, padla by volba na kafkovskou „Proměnu“ s deklamovanou němčinou. Jaký význam pro tebe tenhle jazyk v písni má a co jím chceš v rámci atmosféry nebo sdělení skladby vyjádřit?
Je to docela osobní výpověď, a to téma a ta situace kolem této písně byla tak kafkoidní, že jsem se rozhodl oslovit Jardu. Je to největší odborník na Kafku a oba s Bárou máme rádi jeho knihy. Bylo to velice příjemné. Navíc Jardův pivní přehled hlavně v Německu je úctyhodný! Je to skvělý chlap. Máme si toho hodně co říct. Naše debaty o Frankách a hlavně Bamberku nemají konce.

V závěrečném temném opusu „Na spravedlnosti“ jsi přibral ke spolupráci Silvii Chrudinovou, Pepu Michálka a Adama Balcara. Co bylo hlavním kritériem pro jejich zapojení do vize PAČESS?
Šlo o to téma. Vypravěč, otcovrah, otec a žena, co to zavinila. Podle nálady ve skladbě jsem vytvářel pěvecké party a třeba Pepa Michálek mi tam naskočil okamžitě. Se všemi zúčastněnými se znám delší čas a nikdo jiný v hledáčku nebyl. Vlastně kecám, kdyby někdo z nich odřekl, zavolal bych asi Desedovi z DARK GAMBALLE. Oni ale všichni souhlasili a začalo se pracovat na této (pro mě) dosti složité kompozici. Všichni to zvládli skvěle. Musím zmínit i hostujícího, v té době již bývalého člena Jakuba, který tomu dal ksicht a ta skladba by nezněla tak jak zní bez jeho přínosu. Silvie mě uhranula svojí energií a nasazením. Vždycky se objeví, zachraptí, dá si pivo, rozcvičí se a pak začne andělsky zpívat, pak si dá cigáro a další pivo a má nazpíváno. V některých partech mi trošku připomíná Báru. Pepa byl jako nějaký řecký Bůh, tak dokonalý, přesný, profesionální, a hlavně je to neskutečná persona. Je prototyp frontmana kapely. Chtěl bych být jako on. Tak dokonalý a zároveň férový, skromný, a hlavně rozumný člověk.  Adam Balcar, tak to je neuvěřitelný týpek. Ozzy! Zrovna byl na dovolené, ale i tak mi posílal demáče a opravdu zodpovědně pracoval na svých partech. Obrovské nasazení a profesionální práce. Žádný uvidíme, nebo to nějak dopadne. Ví, co dělá a je úžasně talentovaný. Miluju jeho kapelu TRAHIR!

Všechny skladby na desce mají až muzikálový podtón, nelákalo by Tě napsat ucelený příběh, třeba věnovaný pivu, který bys potom přenesl kompletně na pódium?
Vždyť to skoro dělám, ne?

Co bys rád, aby v posluchači po poslechu desky zůstalo?
Asi dobrý pocit, nebo touha dát si tu desku ještě jednou. Rád bych, aby si lidé pískali melodie, nebo zpívali s Bárou, ale to už bych chtěl asi hodně, že?

Když se ohlédneš za celým obdobím od „Monte Liliorum“ až po „Katechi2mus“, v čem si myslíš, že PAČESS udělal - ať už hudebně, tematicky nebo lidsky – největší pokrok, na co seš ve své hudební kariéře nejvíc hrdý?
To je velice složitá otázka. Především jsem udělal spoustu chyb, přešlapů, nepohodl se s lidma, špatně se vyjádřil, nebo komunikoval. Nahrál jsem lepší i horší alba. Tak to je, to je život. Snad nebudu znít moc nabubřele, ale myslím, že se to po každé desce a s dalším materiálem někam posouvá, a to je pro mě důležité. Přemýšlím nad obalem, nad tématy, nad texty....Chtěl bych lidem něco říct a nejvíce mě těší, když se mnou debatují nad texty a ptají se, co to či ono znamená. Udržet kapelu při životě není úplně jednoduché, a tak jsem hrdý na to, v jaké jsme ucelené a spolehlivé bandě. Velmi důležité je pro mě přátelství s Parambou, se kterým to táhnu na podiu asi dvacet let. Je to můj nejlepší kámoš, logistik, manager, dělá tolik věcí, je strašně aktivní a vše má takřka dokonale zorganizované. No a hlavně! Málo kdo tuší, jak je to skvělý basák. Neméně důležitý je pro mě Čepa, Lukyn a o Marthusovi už byla řeč. Nesmím zapomenout na ty, co s námi sice nestojí na podiu, ale bez nich by to nešlo. Zdenál Válka, Igor Jílek, Mara Slavíček, nebo letití harcovníci jako Alda Vágner nebo Standa Dolníček. Mám rád tu komunitu kolem kapely, ale i mimo kapelu. Rád se potkávám s lidmi kolem hudby. Navštěvujeme se třeba s Honzou Vaňkem z PANYCHIDY, nebo s RX Thamem. Jo a nesmím zapomenout na kamaráda Keču (bývalej kytarista DARK GAMBALLE), s tím vždy rád posedím u piva. Vždy s hrdostí a nostalgii vzpomínám na úžasného Zdeňka Černého z TITANICU. Měl jsem tu čest pracovat s Otynem, Blackoshem, Morbivodem, fantastickým kytaristou Tomášem Chylíkem a ďábelským Khaablusem, nebo taky Otou Balagem či Noidem. Ještě naposledy musím také zmínit úžasnou Báru Basikovou, se kterou jsem dělal pačessí metal a šířil pivní osvětu! Tahle všechna jména a vzpomínky na ně mě snad nikdy neopustí.

PAČESS & BÁRA BASIKOVÁ feat. Jaroslav Rudiš - Proměna
Facebook PAČESS
Původně zveřejněno na METAL FOREVER